A možná to neříkám dost razantně. Oba mužové věděli to, co bylo přirozené po několik století, že Rusko je svébytnou a často určující jednotkou Evropy.
Čeští ministři zahraničních věcí, jistě s výjimkou Jiřího Dienstbiera st., připomínají ministry zahraničních věcí předlistopadového režimu. Tupí, bez invence a rozhodně nenavazující na úctyhodné tradice Masaryka a Beneše.

Když dnes posloucháme televizní či jiné pořady na téma Ruska, slyšíme hlasy totálních hlupáků.

Oni nezaregistrovali, že vznikl po absurdním kyjevském euromajdanu světový geopolitický trojlístek Rusko – Čína – USA, který do značné míry ovlivňuje a vlastně i určuje, kudy by svět měl směřovat. Sorry, nezahrnuji tam EU, ta představuje už jen zvláštní ekonomicko - administrativní entitu, jejíž geopolitický význam je fakt spíše jen symbolický.

Když máme ono 100. výročí vzniku Československa, je dobré si připomenout hřejivá slova T.G. Masaryka na adresu Ruska. Ve své stěžejní práci Rusko a Evropa vyhmátl podstatu Ruska, která platí dodnes.

Staré Rusko, Rusko jako protiva Evropy! A přece - mnich v Getsemane, poutníci, starověrci, sedlák, všichni mě přenášejí do věřícího dětství - tak jsem věřil a jednal, když jsem jako chlapec chodil na pouti, tak věří a jednají dosud děti a ženy našich slováckých sedláků, když putují k zázračnému obrázku Panny Marie na Hostýně, tak věřila a učila mě matka; ale dětství minulo navždy, právě protože dětství musilo ustoupit zralejšímu věku...