Na dosažení dohody a zpacifikování nesmiřitelných nepřátel měl – zdá se – rozhodující podíl nastupující staronový americký prezident Donald Trump, který do finále jednání vyslal na Blízký východ jako emisara svého byznysového přítele Steva Witkoffa, který prý na premiéra Netanjahua vyvinul brutální tlak. Trumpovi příznivci jásají, že docílil prvního velkého politického úspěchu ještě před tím, než do prezidentského křesla vůbec usedl, věc je ale daleko složitější.

Návrat rukojmích a stažení izraelské armády je ta snazší věc. Ty zásadní a daleko těžší však řešení pouze hledají a to je stále ve hvězdách. Zásadní problém pořád zůstává – jak spolu budou Židé a Arabové v Palestině dále žít. Nezdá se, že by zničení Gazy, oslabení Hamásu a libanonského Hizballáhu, pád Asada v Sýrii a ústup Íránu něco podstatného v této klíčové otázce vyřešily.

Vůbec není jasné, co bude s Gazou, kdo jí bude vládnout a jak obnoví zničené město. 70 000 mrtvých Palestinců a 1 500 Izraelců zavražděných palestinskými teroristy představují další hluboký příkop mezi oběma národy, který nedává šanci na nějaké usmíření. Nový vůdce Hamásu se také hlásí k útoku ze 7. října 2023 jako k palestinskému vítězství a veřejně ho oslavuje. Jestřábi v izraelské vládě mír odmítají a není jasné, zda ji vláda schválí, či se rozpadne. Míra oboustranné nenávisti jenom vzrostla a dohody, uzavřené pod vnějším tlakem budou těžko odolávat.

Izraelci tak vůbec nezískali naději na klidný život. Palestinská frustrace, bída a utrpení budou plodit zase jen nenávist, teror, odvetu a útoky. Nějaké umírněné palestinské síly budou mít těžko šanci, nota bene v době, kdy se veřejně mínění na Západě ve velké míře postavilo na palestinskou stranu.

Myšlenka na vznik samostatného palestinského státu je v této atmosféře nerealizovatelná. Jednak by legitimizovala teror jako jedinou efektivní metodu boje, a jednak by byl nepochybně nový stát zcela prodchnut protiizraelskými vášněmi a přípravou na novou konfrontaci se „sionistickým nepřítelem“, jak Izraeli říkají.