Americký prezident Donald Trump zaznamenal historický úspěch. Podařilo se mu dostat k jednacímu stolu nevyzpytatelného dědice korejské komunistické diktatury, která od konce války terorizuje a drží v naprosté izolaci milióny obyvatel severu Korejského poloostrova, dlouhá desetiletí vojensky ohrožuje své sousedy a netají se svým odhodláním vyvolat válečný konflikt. Tato militaristická diktatura v posledních letech dokázala získat jaderné zbraně a rozvíjí raketové technologie, které ohrožují nejen Dálný východ, ale dnes již celý svět.

Trump svým tvrdým, ale současně realistickým způsobem dokázal přimět korejského vůdce k dialogu a nalézt exit ze zdánlivě patové situace hrozící jadernou katastrofou. Poprvé v historii se podařilo se zablokovanou situací na Korejském poloostrově pohnout, a to právě ve chvíli, kdy má totalitní režim v ruce velký klacek na svou obranu – jadernou zbraň. Je to průlom srovnatelný možná s egyptsko-izraelským usmířením před čtyřiceti lety. Poprvé v historii vznikla šance na nějakou změnu ve více než půl století zablokované situaci na tragicky rozděleném Korejském poloostrově. Dialog je první posun, dohoda na nejvyšší úrovni zásadní posun, překonání paranoického strachu severokorejského režimu z USA otevírá šanci na podobný vývoj, který se odehrál ve východní Evropě před téměř třiceti lety. Donald Trump zaznamenal velký zahraničněpolitický úspěch a projevil se jako schopný pokračovatel reaganovské politiky.

Neuvěřitelná je ovšem reakce velké části médií i politiků na Západě, kterým ideologická nenávist vůči Trumpovi zcela zatemňuje mysl. Obviňují prezidenta, že se severokorejským diktátorem vůbec jedná. Vždyť on porušuje lidská práva. Zřejmě by bylo podle nich lepší rozšířit lidská práva na sever Koreje jaderným úderem. Ti, kteří se zaklínají dobrem, lidskými právy a humanitou odsuzují prezidenta USA, že se snaží dosáhnout změny jednáním. Přitom nás již tolikrát přesvědčili, kam vede jejich pokrytectví a kolik zločinů proti lidskosti napáchalo jejich slavné „humanitární“ bombardování. Země, které ve jménu lidských práv zničili, krvácejí dodnes ve světě kolem nás a ti, kteří to způsobili a schvalovali, dnes roní krokodýlí slzy nad migranty, které jejich politika zbavila domovů, a bez uzardění školí a moralizují ostatní.

Když Barack Obama normalizoval vztahy s castrovskou Kubou, sešel se s Raúlem Castrem a legitimizoval režim, který už kromě vlastních občanů ohrožoval už pouze sám sebe, celá západní levice hýkala nadšením a blahem. Normalizace vztahů s komunistickou Kubou nebyla řešením něčeho ohrožujícího svobodný svět, nebyla pokusem o eliminaci válečné hrozby, natož zabráněním použití zbraní hromadného ničení. Motivací byl levičácký obdiv k Fidelovi a Che Guevarovi, který spojuje levici na obou stranách Atlantiku. Statisíce kubánských emigrantů v USA mají smůlu. Režim, který je vyhnal do USA, je oficiálně legitimní a jim zbyla vratká naděje, že se někdy možná něco změní. Zatím se tak nestalo. Ale to CNN, BBC a dalším vlivným liberálně-demokratickým médiím nevadí. Zde lidská práva nehrají roli. To je pouze klacek na Trumpa.

Tyto reakce na historický summit Trump – Kim Čong-un ukazují, že dnešní Západ se opravdu nachází ve fázi studené občanské války a naděje na její skončení je mizivá. V dnešním střetu kolem korejské otázky jde o více než o osud jednoho fosilního paleokomunistického režimu. Obnažuje se zde zásadní střet o budoucnost Západu, o to, zda budeme mít vůbec šanci ještě hovořit o svobodném světě, nebo zda podlehneme nastupující netolerantní pokrokářské ideologii ovládající dnešní západní mainstream, která má ke kimovskému a castrovskému gulagu blíže, než jsme si dnes vůbec ochotni připustit.

Jiří Weigl

Převzato z Institutu Václava Klause.