Letos je tomu, zdá se jinak. Mediálně to vypadá, že po 34 letech se právě o letošních prázdninách česká společnost hodlá konečně vyrovnat s komunismem. Má to také co do věrohodnosti příznačně okurkový charakter, ale dobře to přikryje jiná, pro občany daleko citlivější aktuální témata, jako třeba pověstný úsporný balíček, který z jejich už značně scvrklých kapes vytáhne další miliardy. Bizarnost dnešní debaty vynikne nejlépe ve srovnání – představme si, že by v pohnutých letech nástupu totality po druhé světové válce byl nastolen požadavek „odrakouštění“ a u veřejně činných osob důkladného zkoumání, co kdo dělal za Rakousko-Uherska. Tehdy od dob monarchie uběhla asi stejná doba, jaká dělí dnešek od 80. let. Komu a čemu by to asi mohlo posloužit?

Ještě, že máme nový téměř státní svátek, který, zdá se, nahrazuje 1. máj. Prague Pride je ten pravý čas té jediné pravé lásky, kterou současný mainstream vyznává a podporuje, a současně příležitost demonstrovat oddanost jedinému pravému pokrokovému vědeckému světovému názoru. A jako za starého režimu nesmějí chybět masové průvody s bizarními alegorickými maškarami, hesly, transparenty a vládními politiky a velvyslanci spojeneckých velmocí v jejich čele. Průvod končí tak jako za starých časů na Letné, všude je moc veselo a nadšení účastníci chválí do televize skvělou atmosféru. Firmy, které tuto akci z musu podporují, si zase tak jako za starých časů odškrtnou povinnou účast (alespoň finanční) a mají před vrchností kladný bod v „socialistické soutěži“ (dnes se tomu říká ESG). Možná jim banka za to i poskytne úvěr – takovéhle blbosti a ne dobrý, finančně návratný projekt dnes mají rozhodovat o alokování finančních zdrojů. Dostali jsme se opravdu daleko.

Normální občané na to smutně koukají, nevěří svým očím. Nikdo jim není například schopen vysvětlit, proč za uplynulý týden vyskočila cena pohonných hmot o 5 a více korun. Inflace přece klesá, říkají nám, tak co? Životní úroveň nám už dnes, před úsporným balíčkem, klesla nejvíce v celé EU, ale moudří všeználkové-analytici ve svých úvahách nad tím meditují, proč si Češi nejsou schopni říci o vyšší mzdy a že si tedy za propad své životní úrovně vlastně mohou sami. Pomíjejí, že ten postupný pokles inflace, jímž se politici pyšní, nezpůsobila ani vláda, která zatím nijak nešetří, ani dlouhodobě nečinná centrální banka, která má boj s inflací v popisu práce, ale právě mzdově zdrženlivé chování občanů a jejich klesající nákupy a šetření. Kdyby toho nebylo, inflace by běžela dál bez omezení.

Skutečně, velké problémy, které naše země a její obyvatelé zažívají, nezpůsobili běžní občané, ale špatná politika těch, kteří nám vládnou. Ani pitomosti okurkové sezóny to nemohou zakrýt. Jenom nám ukazují, jak jsou ti, kteří vládnou, vzdáleni zájmům a potřebám obyčejných lidí.

Jiří Weigl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.