Jestliže od svého vstupu na mezinárodní scénu na počátku dvacátého století byly USA symbolem úspěchu kapitalistické tržní ekonomiky a politické demokracie, které s mesianistickým zápalem šířily po světě a jejichž hodnoty dokázaly ubránit před náporem totalitních ideologií – nacismu a komunismu, po porážce komunismu se začala situace v samotných Spojených státech postupně měnit. Za druhé světové války nalezly v USA útočiště tisíce levicových evropských intelektuálů, kteří silně ovlivnili americkou akademickou sféru a média a vůbec celkové intelektuální ovzduší, a bylo pouze otázkou času, kdy se jejich vliv projeví i v politice. 

Zatímco východ Evropy po pádu komunismu na konci 80. let XX. století s nadšením přijímal americkou inspiraci a obnovoval svobodnou společnost, Amerika – s pocitem globální hegemonie a totální převahy nad všemi potenciálními soupeři – zatím začala stále více podléhat vlivu progresivistické ideologie, která  prakticky monopolně ovládla akademický a mediální mainstream.  Demokratická strana, kterou si postupně zcela podřídila, přijala  jako své priority  neomarxistické levičácké projekty multikulturalismu, klimatické politiky, masové migrace a genderové teorie. Americká minulost a její tradice byly znevažovány a opouštěny jako rasistické, utlačovatelské a vykořisťovatelské a spolu s nimi i základní hodnoty, na nichž americká společnost až dosud stála – především svoboda jednotlivce a právo lidí hledat své štěstí.  Namísto toho se progresivisté snaží státními regulacemi vnutit společnosti své představy o převýchově občanů prosazováním tzv. inkluze, diverzity a pomatených genderových a feministických záměrů.

Soupeř demokratů – Republikánská strana tomuto vývoji dlouho nebránila. Soustředila se především na agresivní zahraniční politiku v režii tzv. neokonů, kteří hlásali neomezený americký intervencionismus ve světě a tzv. vývoz demokracie. V několika válkách se jim podařilo zcela rozvrátit  Balkán a Blízký východ, aniž by dosáhli jakýchkoliv pozitivních výsledků. Zajímavé na této skupině ideologů bylo to, že si svůj monopolní vliv na americkou zahraniční politiku udrželi i za demokratických administrativ, čehož produktem je mimo jiné i tzv. Arabské jaro a postupná cesta k ukrajinské válce.

Dominance progresivismu v americké politice je zcela zjevná v novém tisíciletí. Za vlády Baracka Obamy mělo toto americké směřování určující vliv i na Evropskou unii a další mezinárodní organizace, které se staly aktivními šiřiteli této ideologie a jejích priorit po celém světě.

Z tohoto pohledu bylo vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v roce 2016 jako blesk z čistého nebe. Progresivisté, pevně usazení u všech kormidel a pák americké politiky podcenily narůstající nespokojenost běžných Američanů s vývojem poměrů v jejich zemi, Trumpa považovaly za mediální kuriozitu a jeho vítězství byly ochotny přičítat spíše údajným ruským špionážním operacím než měnícím se politickým poměrům. Ani tradiční republikánská elita Trumpa nepřijala a setrvávala proti němu v tiché opozici.

Na vítězství zjevně nebyl připraven ani Donald Trump, který postrádal dostatečné personální zázemí, aby byl schopen pohnout s progresivistickým molochem pevně usazeným ve všech vládních institucích. Přesto bylo jeho první prezidentství úspěšné a nebýt epidemie covidu zřejmě by směřoval k nadějné obhajobě svého mandátu. Covid však dal jeho odpůrcům ideální příležitost, jak prostřednictvím sporné masovékorespondenční volby otočit výsledky prezidentských voleb v několika klíčových státech.  Tento podivný manévr vyvolal u Trumpa i jeho podporovatelů pocit volební manipulace a podvodu, vedl k násilnostem a americkou společnost nesmiřitelně rozdělil.

Politika Trumpova nástupce Joe Bidenabyla a dosud je zmatená a chaotická. Přestárlý prezident zjevně už není schopen plně vykonávat svůj úřad, země se po covidu dlouhé vzpamatovávala, zasáhla jí vysoká inflační vlna, progresivistické teorie vedly k výbuchům rasového napětí a nepřátelství, masová migrace miliónů bezprizorných lidí ohrožuje nejen bezpečnost amerických občanů, ale i samotný dosavadní charakter jejich země. Podivný manévr s Bidenovukandidaturou-nekandidaturou, který umožnil obejít tradiční primárky a přidělil prezidentskou nominaci dosavadní viceprezidentce Kamale Harrisové, jenom posílil pochybnosti o politice demokratů.

Mezinárodní vztahy se za Bidenovyadministrativy nesmírně zhoršily. Podivná politika USA vůči Ukrajině, které jejím prostřednictvím vedou s Ruskem jakousi nekonečnou proxy válku, postrádá realistické cíle a logiku. Stejně zmatené je americké chování vůči Blízkému východu, kde se jim rovněž podařilo statovat u nové izraelsko- palestinské války, a při tom si odcizit jak Izraelce, tak Araby.

Triumfální vítězství Donalda Trumpa minulé úterý postavilo na hlavu všechnypředpovědi tendenčních analytiků o nejtěsnějším výsledku v historii, který čekali. Trumpův výsledek napříč celými USA potvrzuje, že nešlo o náhodu. Běžní Američané jsou silně nespokojeni se svými elitami a jejich politikou. Obyčejní lidé z venkova dali Trumpovi nesmírně silný mandát s poměry v zemi něco udělat. Progresivistické chiméry, věčné zákazy a regulace odmítají. Chtějí zpátky americký sen. Jemu vděčí USA za svou velikost a prosperitu. Chtějí stát, který podporuje osvědčené hodnoty, rodinu a vlastenectví. Chtějí být na svou zemi znovu hrdi.

Je překvapivé, že právě lidé z venkova, pracující všech ras a pohlaví si zachovali zdravý rozum a odmítli pokrokářské fantasmagorie, zatímco progresivismus pevně zakotvil ve velkých městských a univerzitních centrech. Něco to vypovídá o obsahu moderního vzdělávání, které přestává být bohužel pro dnešního člověka spolehlivým kompasem ve složitém světě, ale naopak ho zavádí na scestí nezodpovědnosti.

Donalda Trumpa čeká nesmírně obtížný úkol. Jeho soupeřem nebude pouze demokratická opozice v Kongresu, ale především tzv. deep state - progresivistickánomenklatura ovládající státní aparát, média, akademické kruhy a bezpečnostní struktury. Prezident je dnes na toto střetnutí daleko připravenější než byl před osmi lety, ale přesto jde o gigantický úkol.

Většinu nepřátel má i na mezinárodní scéně. Nejde pouze o velmocenské soupeře, ale především o dosavadní spojence v Evropě. Pro evropské elity jsou Trumpovy politické záměry těžko přijatelné, protože ohrožují jejich progresivistickou politiku a její cíle. Bez USA nelze vážně obhájit Green Deal a jeho smysl, stejně jako celý pokrokářský kánon, který s dosavadní americkou inspirací EU prosazuje.

Trumpovým zvolením nás česká změna trendu ve světové politice a pro všechny to bude mít významné dopady. Je příznačné, že nejvyšší čeští ústavní činitelé se dlouhodobě profilují svou absolutní oddaností vůči progresivismu a americkému demokratickém establishmentu a že se neskrývají se svým odporem vůči Donaldu Trumpovi a jeho politickým záměrům. Na žádnou revoltu ale pomýšlet nemohou, a tak nás čeká smutné divadlo převlékání kabátů a pokusy se novému prezidentovi zalíbit. Toto odpudivé divadlo již u některých u nás začalo.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause