V současné době pro důchodovou skupinu obyvatel naší země, při respektování tzv. koše základní spotřeby, by příjem důchodců v minimální výši 15 000 korun měsíčně zajistil alespoň základní životní podmínky, když je všeobecně známo, že důchod ve výši 10 000 korun není dostupný ani pro polovinu důchodců, kteří takto žijí po celoživotní práci na hranici bídy. Jak si představit běžný důchod jednotlivce okolo 6000 korun měsíčně, když z toho je nezbytné uhrazovat nájemné za byt, doprovázené náklady hlavně za elektřinu, vodu a nedej Bože za plyn. Kolik tedy zbývá na potraviny a zejména na drahé léky, které důchodci v nemalém množství potřebují.

Mnozí se již těchto léků ke škodě svého zdraví vzdávají, protože již nemají za ně čím zaplatit. Katastrofa pro důchodce nastává, když jsou zadluženi a na jejich důchod je vedena exekuce. Ta je sice omezena limitem dodržení základního životního minima a nepoužitelný zbytek na základní potřeby tyto příjemce důchodu žene do ještě horší situace a nastává (chucpe), tj. horší jak zle.

Tyto úvahy uvádím záměrně, abych se dostal k hlavnímu problému, a to jsou požitky poslanců zejména obou poslaneckých komor, které pro mnohé začínají nad hranicí 100 000 korun měsíčně. Jak se má občan tohoto státu smířit s tím, že takové nadhodnocení práce poslanců není srovnatelné ani s polovinou průměrných příjmů produktivní sféry, přičemž vyplácení poslaneckých benefitů již vůbec neodpovídá hodnotě výsledků činnosti Poslanecké sněmovny či Senátu. Za odstrašující příklad lze odkázat na stávající znění ust. § 202, odst. 2, občanského soudního řádu, kde je upraveno, že odvolání proti zamítavému rozhodnutí zpravidla okresního soudu není přípustné proti rozsudku o peněžitém plnění, nepřevyšujícím hranici 10 000 korun, což ale neplatí u rozsudků pro uznání a u rozsudku o zmeškání. Není záměrem tohoto příspěvku rozebírat, co je rozsudek pro uznání či rozsudek pro zmeškání. Stačí například často projednávaný spor o vrácení půjčky ve výši 8000 korun, který dopadne tak, že soudce důkladně spor u vědomí „nepatrné částky!!!“ neprojedná, žalobu zamítne a odvolací řízení, byť by bylo důvodné, neexistuje.

Je nutné zdůraznit, že zvolenou hranici 10 000 korun považují poslanci za bagatelní, což je navíc veřejný výsměch životním podmínkám důchodců, pro něž není tato částka zanedbatelná. Legislativní zmetek v individuálním případě nenapraví ani Ústavní soud, když opakovaně zdůrazňuje, že zkoumá jen porušování základních lidských práv a běžnou soudní činnost v tomto případě nepovažuje za svou pravomoc do ní zasahovat.

Inu „dobrá“ práce za dobrý plat, aneb sytý hladovému nevěří!

JUDr. Josef Červinka, advokát
Advokátní kancelář Nový Hrozenkov