Josef Kubiš: Západní křesťanská společnost se přeměňuje

Nadřazenost západní pluralitní demokracie

Rozpadem Sovětského svazu a pádem železné opony se Spojené státy a NATO stali jediným hegemonem ve světě. Vítězství kapitalismu v soutěži se socialismem upevnilo představu, že západní liberální demokracie je nejlepší společenský systém, který se hodí pro země celého světa. NATO se postupně ujalo role světového četníka a začalo určovat pravidla ve světě s představou, že to bude dobro pro celý svět. A tak Západ rozhodoval o konfliktech na Balkáně, intervenoval ve válce Iráku s Iránem, vstoupil do války v Perském zálivu, intervenoval v Afghánistánu a inicioval arabské jaro. Konflikty na Středním východě ale nemají přijatelné řešení, tamější země patří k jiné civilizaci a některé ještě žijí v kmenovém uspořádání a stát tam nemá velký vliv. Do toho ještě vstupují problémy náboženské a tak některé konflikty trvají desítky let a nemají konce. Země jsou rozvrácené, obyvatelstvo je na tom paradoxně ještě hůře, než bylo pod totalitními systémy místních diktátorů. Rozvrat zemí na Středním východě a v Severní Africe způsobil imigrační vlnu do Evropy, se kterou si nevíme rady. Válečné konflikty stály obrovské finanční prostředky a vedly k zeslabení ekonomické stability Spojených států a k jejich vysokému zadlužení. Mezitím došlo k prudkému rozvoji Číny, kde komunistický systém v kombinaci s kapitalismem dosáhl nevídaných úspěchů a s Čínou se musí počítat jako s nastupující velmocí prvního řádu. Došlo i ke konsolidaci hospodářství v Rusku po divokých devadesátých létech za Jelcina. Rozvoj je i u ostatních zemí BRICS, byla založena Asijská rozvojová banka, která není závislá na dolaru jako jediné světové rezervní měně. To vše vedlo k tomu, že unipolární svět se změnil na svět multipolární a dnes není v silách žádné země, aby jen sama ovlivňovala dění ve světě. I americká demokracie, která nám byla po dlouhou dobu vzorem, dostává trhliny a už to není to, co bývalo. Problémy se systémem posledních prezidentských voleb, diktátorské chování moderních informačních systémů, které bez ohledu na volené státní orgány sami rozhodují co je pravda a co lež, co pustí do vysílání a co vypnou. Když si dovolí televize vypnout projev zvoleného prezidenta země že lže, tak to už nemá s demokracií moc společného a západní demokracie přestává být v rozvojovém světě přitažlivá. Jsme z toho v rozpacích, protože Západ, kam jsme se chtěli dostat, se nám mění před očima, jenom my se neměníme. Dříve jsme chodili žalovat do Moskvy, teď chodíme žalovat do Bruselu, alespoň něco je stálého.

Změnily se hodnoty společnosti

Materiální zabezpečení, blahobyt a pohodlný život změnily naše chování a naše životní priority. Už jsme nezažili válečné útrapy, nemáme problémy v zabezpečení dostatku potravin, slušného bydlení a tak když nemusíme řešit podstatné existenční problémy, vymýšlíme si zástupné pseudoproblémy. Máme skoro neřešitelné problémy s pohlavím. Dřív jsme to měli jednoduché, při narození jsme byli kluk nebo holka a měli jsme to dané po celý život. Dnes se odborníci dohadují, kolik vůbec je pohlaví, někdo říká sedm, další čtrnáct, čtyřicet a dokonce je prý devadesát pohlaví a jak se v tom má jeden vyznat. Jako kdybychom nebyli součástí živočišné říše, nedovedu si představit, že například u koní není jen hřebec a klisna. Mám za to, že zde dochází k záměně biologického pohlaví a sexuální orientace.

Aby v tom byl zmatek ještě větší, tak v USA vydali zákon, že si můžeme pohlaví různě měnit podle toho, jak se momentálně cítíme. Když se kluk začne cítit holkou, tak může začít chodit na holčičí záchody a sportovat v dívčích družstvech. Hnutí Me Too otevřelo otázku obtěžování žen ze strany mužů. Začaly se soudně řešit staré případy, kdy si náhle uvadající herečka vzpomněla, že jí před desítkami let, když byla mladá, znásilnil filmový režisér, kterému vlezla sama do postele, aby dostala hlavní roli. Máme zde problémy s LGBT, BLM, Antifou, genderem. Chceme zajistit vysokoškolské vzdělání pro celou mladou generaci. Pak ale zjišťujeme, že pro část jsou nároky na učení moc vysoké, studenti z toho mají deprese a tak musíme snížit objem učiva. Uvažuje se o snížení osnov u základních škol, nemusela by se dělat maturita, aby se absolventi nestresovali, snad by stačil jen absolventský list. V USA uvažují, že zruší přijímací zkoušky na univerzity, protože jsou tím diskriminováni málo přizpůsobiví, kteří se méně učí. Slušnost, ohleduplnost a úcta před staršími se ve výchově považuje za slabost, k úspěchu a k prosazení v konkurenci vede jen tvrdé asertivní chování. Jak říká sexuoložka H. Fifková: „Kolem nás vzniká divný svět. Formuje se na základech pseudofeminismu, radikálního aktivismu a politické korektnosti všeho druhu. Skupina samozvaných mocných si myslí, že ví nejlépe jak má svět vypadat a neustále posiluje svůj vliv“.

Omluvy za křivdy předků

Vlivem přílivu imigrantů do zemí Západní Evropy a Severní Ameriky se mění složení obyvatelstva. Politici v honbě za hlasy nových voličů jim začínají nadbíhat a slibovat i nemožné. A tak se začínáme omlouvat za své předky, stydíme se za ně, bouráme jejich sochy. Bílí klečí před barevnými, uvažuje se o náhradách za příkoří páchaná stovky let nazpátek. Tady si myslím, že my Češi bychom se měli přidat. Naši předci neměli kolonie, nebyli otrokáři, naopak okolní svět ubližoval nám. Měli bychom chtít náhrady od Turků a Mongolů, kteří při nájezdech na Moravu odváželi naše nejhezčí holky do svých harémů, Švédové by nám měli vrátit plné vozy ukradených uměleckých děl za třicetileté války, kterými se chlubí v muzeích ve Stockholmu a Upsale. Rakousko by nám konečně mělo zaplatit za výstavbu Vídně, která byla placená převážně z českých peněz, protože Čechy byly v té době z Rakouska nejbohatší a zedníci byli také převážně z Čech. Měli bychom také chtít náhradu škod za druhou světovou válku. Neumím si ale představit, jak přistoupí k odškodňování Arabové, kteří chytali v Africe domorodce a prodávali je jako otroky do Ameriky a velmi zajímavé bude, jak budou odškodňovat potomci bohatých afroameričanů, kteří vlastnili jako otroky příslušníky své rasy. Ale nejhůře je na tom na Západě bílý muž, ten se musí omlouvat úplně všem, i ženám své rasy, za to, že on a jeho předci je měli za manželky a tím je ponižovali a diskriminovali.

Naše členství v EU

Po rozpadu socialismu jsme usilovali o co nejrychlejší vstup do EU. Museli jsme projít desetiletým přístupovým obdobím, kdy jsme museli otevřít své trhy zemím EU, rozbít velké ekonomicky fungující celky na malé, které prý budou více konkurenceschopné, ačkoliv oni dělali pravý opak. Zahraniční velké firmy skoupili za směšné ceny naše podniky. Banky se prodaly za ceny dnešních ročních dividend, obchodní řetězce obsadily 80% maloobchodu. Po desetiletém přístupovém období, kdy jsme museli plnit ukládané úkoly a po sedmnáctiletém členství v EU zjišťujeme, že Unie se změnila a naše členství není tak růžové, jak jsme si představovali. Pořád jsme za potížisty druhé kategorie, jsme bráni jako ti bývalí komunisti z Východu. Je nám vyčítáno, že jsme nevděční přijímači dotací, kverulanti, kteří nechtějí kvóty imigrantů a vůbec děláme jen samé potíže. Přitom čistě z ekonomického hlediska je naše členství diskutabilní. Sice platíme do rozpočtu EU 45 mld Kč a dostáváme zhruba dvojnásobek. Na druhé straně na dividendách odvádíme mateřským firmám na Západě kolem 350 mld ročně a zhruba stejné množství odteče skrytou formou cen mezi zahraničními matkami a našimi dceřinými společnostmi. 85 mld ročně dostáváme, cca 750 mld odvádíme, to je pro země Západu slušný džob. Čím víc se snažíme, tím více odtéká a tak s růstem domácí produkce neroste náš užitný důchod, ten vylepšujeme zemím, které byly ochotné nás vzít mezi sebe, ale za jejich podmínek. Ze zemí střední a východní Evropy odvádíme daleko nejvíce.

Na druhé straně nemůžeme stát mimo integraci zemí Evropy, nemáme švýcarské banky a ani nemáme moře a zemní plyn jako Norsko. Dnes v globalizovaném světě dokážou velké nadnárodní společnosti donutit celé menší státy k poslušnosti a my nemůžeme zůstat sami, jako ten Jakešův populární „kůl v plotě“. Evropa se ostatně jako celý svět za těch třicet let změnila. Odchodem Velké Británie se změnily poměry sil a tak jak ekonomicky slábne Francie a Itálie, Německo nabývá v Unii převahu. Svět se mezitím z unipolárního přeměnil na multipolární, kde se státy integrují hlavně podle své kultury, kde ale převažuje váha náboženství. Po událostech 11. září, válkách v Iráku a Afganistánu a radikalizaci islámu dochází k odklonu od Fukuyamovy teorie o vítězství trhu a liberální demokracie ve světě. Přiklání se k názoru profesora Huntingtona, kdy dřívější střet ideologií ( kapitalismus versus komunismus) bude vystřídán střetem civilizačních okruhů, kde civilizací se rozumí kultura s hlavním důrazem na náboženství. Podle něho kulturně nevyhraněné státy, s multikulturním složením obyvatel, budou mít tendenci k rozpadu na státy etnicky jednotné. Za pravdu mu dává selhání multikulturních společností v Západní Evropě. Již dnes jsou celé městské čtvrti, např. ve Francii, kde se i ve dne neodváží vstoupit sám policista. Pokud se nic nezmění, tak během pár generací budou mít muslimové ve Francii převahu. Stejný vývoj je v USA, kde je neustálý příliv hispánců ze Střední Ameriky a kolem r. 2060 budou mít spolu s afroameričany převahu.

Ekonomicky vyspělé země vymírají

Pohodlný způsob života a změna hodnot změnily i chování obyvatel v ekonomicky vyspělých zemích. Lidem v těchto zemích v touze po kariéře, v honbě za penězi, už nezbývá síla ani chuť k navazování známostí a vést rodinný život ve vícečlenných rodinách, děti snižují ekonomický standard. Super emancipované ženy zastávají názor, že přeci nejsou továrnami na plození dětí, oni mají hlavní úkol úspěšnou kariéru. A pak ve čtyřiceti, když začnou tikat biologické hodiny, zjišťují, že mají dost partnerů pro sex, ale nemají partnera na založení rodiny a ono už je stejně skoro pozdě. V tomto věku už je gravidita obtížná a když to dobře dopadne, tak budou mít alespoň jedno dítě.

EU má dnes 1,6 narozeného dítěte na jednu ženu, když to půjde takto dál, tak bude mít v r.2100 necelou polovinu z dnešních 450 mil obyvatel. Nejhůře jsou na tom státy Jižní Evropy, kde Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko mají porodnost 1,34-1,38, jich nebude ani půlka již za dvě generace. Pak nabývá daleko více na významu údajné prohlášení nejvyššího představitele Alžírska v r. 1973 v tamním parlamentě: „Vyšleme mladé bojovníky islámu do Evropy, porazíme bezvěrce dělohami našich žen“. V minulosti děti v pěti letech dostali trenýrky a prut a musely pást husy a od mládí se podílely na ekonomice rodiny. Dnes do 16-ti let nesmí nic dělat, do 25-ti let a někdy i déle, se připravují na život a jejich výchova je potom ekonomicky náročná. Je dobře, že děti nesmí těžce pracovat a nesmí se fyzicky trestat, nesmí se to ale přehánět. Dnes ve Skandinávii, když dá rodič dítěti na zadek, když zlobí, tak mu hrozí odebrání potomka za týrání a jemu hrozí kriminál. Zde je nechvalně proslulý norský Barnevernet, který je ve světě vnímán jako zloděj cizích dětí a přirovnáván k nacistickému Lebensbornu. O zabrané děti je zájem, ono je asi ekonomicky výhodnější vychovávat cizí děti za statní peníze než své děti za svoje peníze. Nedostatek dětí jde tak daleko, že 95 norských starostů žádá vládu o dodání dětí imigrantů, asi aby do budoucna měli komu dělat starosty. Naše společnost je tak přeorganizovaná, stát si na děti dělá nárok a tak není divu, že počet dětí neustále klesá. K tomu se přidalo Me Too, kdy muž před tím, než vleze se ženou do postele, by si měl nechat písemný souhlas s pohlavním stykem podepsat. Už byl vymyšlen i program na souhlas se sexem po mobilu, musí si ale pospíšit, bude platit jen 24 hodin a jen na jedno číslo. Dnes, když žena obviní muže, že jí obtěžoval nebo znásilnil, tak nemusí nic dokazovat, důkazní břemeno je na muži, přesně obráceně, než je to u civilních soudů.

V jedné z ekonomicky nejvyspělejších zemí, v Japonsku, je situace taková, že mladé lidi už sex a rozmnožování neláká, větší polovina je do 35 let u svých rodičů, více jak 40% mladých do 35 let nemělo sex vůbec, společnost stárne a vymírá. Zapomněli jsme, že v minulosti každý rod, každý kmen považoval za hlavní mít dostatek dětí k zachování rodu. Už i antický Řím zkolaboval, když římanky nechtěly mít děti a společnost byla odkázána jenom na otroky.

Zdá se, že naše křesťanská společnost postavená na antických základech Řecka a Říma se vyčerpala a pokud se nevzpamatujeme, tak může dojít ke kolapsu naší kultury. To samozřejmě neznamená zánik života, jen bude nastaven restart na základě jiné kultury, možná té islámské.

Josef Kubiš, Agro Jesenice

člen představenstva AK ČR