Josef Reiman: Kam až sahá arogance moci?

25.03.2012 9:07 | Zprávy

Podívejme se na současné dění v naší vlasti prizmatem člověka s běžnými každodenními starostmi při péči o rodinu, v zaměstnání a nyní také ve společnosti, protože přijde domů, posadí se, pustí televizi a tím to začne...

Josef Reiman: Kam až sahá arogance moci?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze, ilustrační foto

Pro vytvoření názoru vypouštím tištěná media, totiž člověk inklinuje k bulváru, protože si rád přečte o tom, že někdo má ještě větší maléry a nepříjemnosti než on. Navíc tato media hovoří řečí svých vydavatelů a ti jsou s ohledem na příslušnost kVIP, navíc zahraniční tiskoví magnáti,  nakloněni současné vládní a politické garnituře. Na rozsáhlé filozofické názory v článcích renomovaných časopisů, které jsou navíc dost drahé, nemá člověk většinou energii ani trpělivost. A tak nastupuje fenomén televizních informací.

Lidé dostanou často jen filtrované zprávy. Není to cenzurou, ale vůlí těch, kteří o jejich publikování rozhodují. Za léta zpět jsme si zvykli, že to, co říká televize musí být pravda. Jenže v posledních týdnech zjišťujeme, že je vše trochu jinak. My dostáváme jen ty informace,  které jsou žádoucí pro současnou vládní garnituru, tedy na politickou objednávku. A tak sledujeme, co vše dělá vláda rozpočtové odpovědnosti a parlament bojující po boku vlády proti korupci a náhle zjišťujeme, že za byrokratickou a neprůhlednou slupkou naší vlády operují lidé, kteří nejsou vzory slušnosti, morálky a už vůbec ne odpovědnosti. Shodou náhod se objevují skutečnosti, které lidem zvedají emoce i krevní tlak.

Vláda neustále hledá způsoby jak dostat do rozpočtu více peněz. A tak navrhuje zvýšení nepřímých daní, úpravu valorizací důchodů a škrty v sociální oblasti i ve zdravotnictví a tím odkazuje řadu lidí k životu na hranici chudoby. To ovšem těm, kteří z tohoto režimu profitují nevadí. Lidé chudnou, ale velké průmyslové komplexy v rukou cizích právních subjektů bohatnou stejně jako banky. Výnosy pak zčásti odklánějí do svých zahraničních mateřských firem a náš státní rozpočet utře nos. Vše je v soukromých rukou a tak naše státní správa nemůže ovlivňovat ceny služeb, ani telekomunikačních, ceny zboží v zahraničních obchodních řetězcích, ani ceny elektřiny, plynu a vody, o pohonných hmotách nemluvě.

Co tedy může naše vláda a státní správa? Umožnit spekulantům, kmotrům a lumpům na všech úrovních, aby vykrádali finance státu včetně těch z fondů EU jen k vlastnímu obohacování. Když potom někdo z neoblíbených politiků z tohoto koláče získá kus pro budování infrastruktury měst či obcí a potřebných veřejných staveb, je považován za marnotratníka a je peskován v mediích jako negativní příklad. Zatímco všichni politici již léta vědí o lidech v zákulisí, kteří manipulují politikou v tomto státě špinavými penězi, ale nemají potřebné relevantní důkazy, většinou ze  strachu mlčí. Není vlastně tento strach přiznáním spoluviny? Jak je potom možné, že nás Švýcaři upozorní na rozkradené peníze v miliardách a my se nemůžeme rozhodnout o tom, zda nám vlastně ty peníze chybí, nebo dokonce patří? Jistě by si polepšila pokladna o peníze třeba na důchody těch, kteří si je za celoživotní praci zasluhují. Mafiánskými metodami se obsazují rozhodující pozice ve státních firmách. Jsme svědky kauz v pražském dopravním podniku, systému výběru podivných  státních zakázek zadávaných pražským magistrátem a dalších „lahůdek“ které nám připravují kmotři v zákulisí, státní zástupci, kteří je metou pod koberec a  kamarádi ve vysokých státních a politických funkcích, kteří nad nimi drží ochranou ruku.

A tak je stát ožebračován, zatímco guerila vyvolených stále bohatne na opulentním všimném a dopřává si další bonusy, na které „lůza“ nemá nárok, a to vše na úkor všech našich občanů. Chová se s pocitem jistoty že na ně spravedlnost nedosáhne a tak se dopouští čím dál více činů hraničících se zločinem. Nelze se divit tomu, že arogance vlády roste. Ona jediná má pravdu, ostatní jen překážejí. Občanské iniciativy protestující proti tomuto způsobu vládnutí, odbory, především pak prostí lidé, kteří už toho všeho mají dost. Je nutná očistná reforma celé společnosti. Odstraněním jednoho článku se nic nezmění. Je třeba, aby tento korupční a zlodějský systém skončil, lidé se nenechali znovu oklamat jako v roce 1989 a zvolili si takovou vládu a parlament, který bude svou morální a odbornou úrovní odpovídat skutečně demokratickému státu, ve kterém budou mít všichni občané právo na spravedlnost a důstojný život bez lží, klamu a podvodů.

Jsem přesvědčen o tom, že naši lidé jsou dostatečně moudří k tomu, aby neopakovali stejné chyby, a sami rozhodli o své budoucnosti. Tato vláda již dávno ztratila svůj morální kredit a prokázala svou neschopnost. Manipulována jako loutky skrytými milionářskými kmotry vede národ do bídy a beznaděje. Je to o to horší, že je to vědomé podvádění vlastního národa. Jistě to není atribut odpovědnosti, který si opakovaně věší na svůj nečistý štít. A tak se ptám? Kdy už konečně přeteče míra trpělivosti všech občanů, kteří musí tuto každodenní realitu snášet.

Lidé přemýšlejme, ale ne dlouho. Už není moc času!

Reiman

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Josef Reiman

Ing. Marie Pošarová byl položen dotaz

Co takhle zajistit důstojné mzdy občanům ČR?

Vy řešíte snížení vašich mezd, ale já vidím hlavní problém v tom, že většina lidí v ČR má mzdy nízké a celkově je tu velmi nízká životní úroveň, který se nezlepšuje. Co s tím hodláte dělat?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Dufek: Průmysl stále v recesi

15:26 Petr Dufek: Průmysl stále v recesi

I přes mírné lednové zlepšení se index nákupních manažerů – PMI – mapující situaci v tuzemském průmy…