Tak jako stínově plníme fiskální dohodu, kterou jsme nepodepsali, tak latentně popouštíme uzdu chytrákům všeho druhu, kteří bezohledně tuto republiku plundrují. Prostě dokud mají lidé peníze, ať platí. Za benzin, za telekomunikační poplatky, za zboží v zahraničních obchodních řetězcích, za dopravu v MHD prokazovanou jízdenkami, za které inkasovala miliony firma daleko za mořem, za všechny obchodní aktivity spojené s výrobou léků, nyní již výhradně od zahraničních firem, za energie, za které platíme investice ČEZ ve světě, za vodu, kterou pijeme a užíváme od cizí firmy, za plyn z ruska, prostě za vše, na čem se dá v této zahraničním kapitálem zužované zemi ještě vydělat.

Zbytek potom odkloní naši finančníci a ekonomové ve formě daní, především DPH do státní kapsy, aby tak přesvědčovali lid, že je nutno, aby si utáhl opasky a sami rozhazují peníze plnými hrstmi, nehledíc na státní dluh. Z fondů EU se budují golfová hřiště a rekreační objekty, platí se nerealizované olympiády, mistrovství světa v lyžování a další akce solužící “široké veřejnosti“. Platíme za různá důležitá Promopra, Gripeny, Pandury, Cassy a další důležitosti, bez kterých bychom nemohli svobodně existovat. Posíláme své vojáky do cizích zemí bojovat za svobodu a doma se nám mezi sebou potýkají nepřizpůsobiví s extremisticky naladěnými a po hubě dostanou především slušní občané.

Šetříme na policii, i když nám po silnicích jezdí ožralí a zfetovaní miliardáři a redukujeme počty hasičů, i když nám všem už doutná koudel u zadku. Zájmy našich volených zástupců jsou determinovány neprůhlednými akciemi na doručitele, tedy anonymními a nikdo nechce připustit situaci, ve které by se musel zpovídat ze způsobu nabytí svého majetku včetně financí. Počítaje v to pány poslance a senátory. Zloděj, kterého nechytí policie za ruku, je jen šikovný. Podvodník, který směle koncipuje své smlouvy, je nepostižitelný. Pojišťovna platí zbytečné IZIPy a schází jí peníze na léčbu těžce nemocných. Církev má slíbeny peníze v době, kdy není práce a na ulicích a pod mosty umírají lidé jako my, jen nazvaní jako nepřizpůsobiví nebo bezdomovci, a charita má čím dál méně prostředků. Vůbec jí nevadí, že se zavírají zařízení pro seniory. Dřív se posměšně říkalo chudobince, ale dnes ani ty nebudou.

A tak tu bohatne pár těch schopných a někdy i schopných všeho za radostného tleskání medií. Prostě společnost jako vymalovaná, či spíše děsivé panoptikum, které si mnohý z nás neuměl jen před několika málo léty ani představit.  Na ulicích jsou pro několik korun okrádáni a často mláceni ti nejubožejší, kteří se ani nemohou bránit. Okradení lidé už ani nehlásí své ztráty, protože to považují za zbytečné, protože stejně se téměř nic nevyšetří. Ztácejí se nejen auta, ale už i kostelní zvony. Lidé jí často potravu z popelnic. To je důkazem že lidé si ještě stále žijí nad poměry. Nebo je to snad tím, že potraviny pro naše lidi nejsou kvalitní, a tak chléb za pár dní zplesniví, potraviny jsou často nevědomým prodávány po době určené ke spotřebě. A bylo by možno pokračovat.

S touto společností uzavřel pan premiér kohezní smlouvu, tedy smlouvu o soudržnosti. S kým to pan premier tedy tak těsně spolupracuje. S kamennou tváří hovoří o nutnosti dalších reforem, provázen partou svých vládních nohsledů a jakoby mimoděk nám říká se svou ignorancí, že vydrží až do doby, kdy tu nezbude už vůbec nic. Budí emoce a zapoměl na známou moudrost:...“kdo seje vítr sklízí bouři“. Už začíná silně foukat a tak si milí občané držme klobouky. Jarní vítr dokáže pročistit vzduch. Potom se bude jistě lépe dýchat.

Josef Reiman