Je sice příjemně teplý podzim, ale mimořádná letní vedra jsou naštěstí minulostí. Totéž však nelze říci o jevu, který je doprovázel a který trvá. Sucho. Vody v řekách je výrazně méně než obvykle a zvláště v horských oblastech přibývá počet míst, kde již z mělčích studní žádná voda neteče. Co s tím?

Stejnou otázku si kladli i účastníci odborného semináře „Problematika sucha a pitné vody“, pořádaného počátkem listopadu v Senátu. Upozorňovali přitom na neexistenci krizového plánu pro případ déletrvajícího sucha, jenž by umožnil racionálně regulovat odběry vody. Ke slovu se tak dostává i padesát let starý plán na vybudování desítek rozlehlých vodních nádrží s pitnou vodou.

Řízená dehydratace planety?

Voda je podmínkou života, a proto i významné politikum. A pro globální sociální inženýry i příležitostí, jak si perspektivně podmanit žíznící lidstvo. Jak si jinak vysvětlit „varování“ Evropské komise, že i v příštích dvaceti letech bude srážek nezvykle málo? Pamatujme si: kdykoli instituce řízené globalisty předpovídají nějakou katastrofu, tak zpravidla proto, že ji plánují.

Politické elity, bubnující na poplach kvůli hrozbě neexistujícího globálního oteplování zaviněného prý člověkem, nemají se změnami klimatu problém, mohou-li vést k posílení jejich moci

Někdo možná namítně, že to, co platí v případě vojenských konfliktů či populačních trendů, nelze vztáhnout na počasí či podnebí. Je však tato námitka oprávněná? Překvapivou odpověď nabízí článek známého kanadského „investigativce“ Jamese Corbetta:   

Skutečnou klimatickou hrozbou je geoinženýrství

Již delší dobu slýcháme, že se máme obávat dlouhodobých účinků člověkem produkovaného CO2 na planetární klima. Skoro každý den je ve zprávách oznámena nějaká nová bouře, období sucha, horka či naopak chladna. Vládou financovaní vědci nás varují, že jde o předzvěst zlých časů, k nimž dojde, pokud svět produkci C02 radikálně nesníží.

Problém je samozřejmě v tom, že jde o vědecký podvod nejhrubšího zrna. Nejrůznější předpovědní modely jsou zneužívány ke strašení veřejnosti, aby uvěřila, že CO2 zásadním způsobem ovlivňuje klima, a to k horšímu. Těmto předpovědím je společné to, že v posledních patnácti letech byly zcela chybné. A přesto se po nás chce, abychom v dlouhodobou platnost právě těchto záměrně chybně nastavených modelů věřili.

Vědecké čáry máry

Jak uvedl Arthur Robinson ve své studii z r. 2007 „Environmentální účinky zvýšení množství atmosférického CO2“, publikované Oregonským institutem pro vědu a medicínu, „předpovědi škodlivých klimatických účinků budoucího nárůstu uhlovodíků a méně významných skleníkových plynů jako CO2, se neshodují se současnými experimentálními poznatky.“

Rovněž v roce 2007 se J. Scott Armstrong, badatel univerzity v Pensylvánii a autor knihy „Dlouhodobé předpovědi“ (standardní učebnice principů předpovídání počasí), podílel na překontrolování procedur, použitých IPCC (Mezinárodní panel pro změnu klimatu při OSN) pro své předpovědi globálního oteplování. K překvapení mnohých zjistil, že tyto procedury porušily 72 z 89 zásad vědeckého předpovídání. V roce 2012 publikoval Časopis pro geofyzikální výzkum atmosféry studii, ukazující, že předpovědní modely klimatu, zkoumající období kratší 30 let, jsou z důvodu řady nepřesností děravé jak řešeto.

Začátkem roku 2013 byl britský Meteorologický úřad nucen snížit své předpovědi nárůstů teplot v příštích čtyřech letech poté, co globální roční teploty zůstaly v posledních 15 letech beze změn. Je ironií, že toto odchýlení od nepřetržitého nárůstu teplot, jež bylo uhlíkovými alarmisty předpovězeno, se nyní svádí na „přirozenou variabilitu“, včetně „cyklů změn solární aktivity“, což jsou faktory, jež dosud byly hluboce podceňovány.

V sázce jsou moc i peníze

Je smutné, že nahánění strachu, přehánění a zavádějící předpovědi v těchto otázkách již byly lidmi tak hluboce vstřebány, že jsou mnozí z nich ochotni uvěřit, že jakákoliv pozorovatelná událost v naší galaxii je důsledkem emisí CO2. Navzdory tomu, že CO2 je v atmosféře pouhým stopovým plynem, a jen jeho malá část je produkována člověkem. Vlády a univerzity po celém světě nyní ročně utápějí miliardy dolarů v grantech na financování výzkumu spjatého s údajnou hrozbou CO2. V reakci na zájem o tento problém se rozvíjejí celá průmyslová odvětví, jakými jsou obchod s uhlíkovými emisemi či zachycování a přechovávání uhlíku. V sázce je prostě velké množství peněz a politická moc.

Osévání mraků

Existuje však hrozba pro naše životní prostředí, která je skutečná: geoinženýrství. Praxe geoinženýrství je stará již více než půl století. Již koncem 40. let minulého století zkoumal americký matematik John von Neumann pro americké Ministerstvo obrany možnosti modifikovat počasí a jeho potenciální využití ve válečných konfliktech. Počátkem 50. let pak pokusy s vyvoláváním deště prováděl Wilhelm Reich.

V 60. letech bratr slavného spisovatele Dr. Bernard Vonnegut významně vylepšil technologii tehdy používaného osévání mraků za pomoci krystalů jodidu stříbrného. Hygroskopické vlastnosti jodidu stříbrného zajišťují, že se vodní částice rychle spojují do krystalické struktury. Jak ukazuje nedávný dokument Skywatcher, proces osévání mraků je v současné době používán v tak rozsáhlém měřítku, že má pro naše klima nepřehlédnutelné důsledky.

Vzhledem ke stále rostoucímu zájmu ministerstva obrany o výzkum moderních technologií pro modifikaci počasí nelze nevidět souvislost mezi rozvojem geoinženýrství a vojenskoprůmyslovým komplexem. Potencionální vojenské výhody při válečném využití technologií modifikace počasí jsou totiž zřejmé.

Meteorologické deriváty

Další potencionální výhody využití této technologie se nabízejí v oblasti finančních zisků. Existuje tolik lidských činností, závisejících na krátkodobém počasí či dlouhodobějším podnebí, že schopnost je předvídat - či dokonce ovlivnit - je mimořádně cenná. Například pojišťovací společnosti pokaždé, když dojde k extrémní bouři v hustě osídlených oblastech, přicházejí o miliardy. Naopak stavební průmysl tytéž miliardy vydělá. Takže by nemělo být překvapením, že se vyvinul trh s „deriváty na počasí“ (pojištění proti následkům počasí), který efektivně umožňuje velkým finančním institucím vydělávat na spekulacích s počasím.

I kdybychom připustili, že technologie modifikací počasí nejsou běžně užívány pro válečné účely ani k manipulacím trhu, potenciál jejich zneužití je více než značný. Ale ještě více znepokojující je, že dlouhodobé užívání těchto technologií má významné, dosud neznámé účinky na naše životní prostředí.

Je ironií, že ti, jenž nás varují před možnými katastrofickými následky člověkem způsobené změny klimatu, mohou mít vlastně pravdu. Skutečným viníkem nadcházející katastrofy nebude však člověkem produkovaný CO2, nýbrž geoinženýrské technologie, jež nás před jeho údajně ničivými důsledky mají chránit.

Měl být v Brdech HAARP?

K zajímavému výkladu Jamese Corbetta lze z naší strany dodat, že další možností, jak zásadním způsobem změnit klima na Zemi či vyvolat otřesy zemské kůry (případně třeba sestřelit letadlo), je využívání tzv. „Vysokofrekvenčního aktivního aurorálního výzkumu“, známého pod zkratkou HAARP. Jde o pole vysílačů, vysílajících elektromagnetické vlny do ionosféry. Americká Aljaška však není jediným místem, kde se podobný radarový komplex nachází. Prý ještě dokonalejší vlastní Rusko. Podle odborníka na tuto problematiku, jenž pro své pracovní zařazení nechce být jmenován, měl být součástí amerického systému HAARP i Topolánkovou vládou prosazovaný radar v Brdech.

Pařížská hrozba

Je to pořád stejné: Politické elity, bubnující na poplach kvůli hrozbě neexistujícího globálního oteplování zaviněného prý člověkem, nemají ve skutečnosti se změnami klimatu problém, mohou-li vést k posílení jejich moci. Nad námi, samozřejmě. I proto bude napínavé sledovat průběh takzvaného globálního summitu o boji proti klimatickým změnám, na nějž se politické špičky sjedou ve dnech 30. listopadu – 11. prosince do Paříže.

Zde se chtějí globalisté pokusit převést do praxe to, k čemu je ve své májové „recyklice“ Laudato si vyzval i "mediální" papež František – „zřízení adekvátních kontrolních mechanismů, které by periodicky ověřovaly a sankcionovaly jejich nedodržování“. K tomu je ovšem zapotřebí, aby vznikla, jak požadoval již jeho předchůdce Benedikt XVI., „opravdová světová politická autorita“.

Má to být instituce? Nebo snad obrovskou mocí a "všeobecnou popularitou" nadaný člověk? O jednom takovém mluví například biblické Zjevení svatého Jana (Apokalypsa). Říká mu Antikrist. Ať tak, či onak, bez nějaké drtivé "autority" to zjevně nepůjde.

Volit jen ty se "správnými" názory?

O totalitní diktát - ať už jeho nástrojem bude cokoli či kdokoli - jde v „boji proti klimatickým změnám“ především. Nový světový řád, jemuž se "zpátečníci" začali v posledních letech poměrně účinně bránit, tak bude konečně uveden do praxe.

Její součástí bude pochopitelně tvrdá politická diskriminace a již otevřená represe vůči jeho odpůrcům. Už žádné "cinknuté" analýzy jako podklad pro manipulaci, už žádné přesvědčování či regulérní politický boj, ale mocenský diktát a represe. Nelze jinak rozumět nedávnému výroku amerického ministra zahraničí Johna Kerryho: Ten, kdo zpochybňuje člověkem způsobené globální oteplování, není způsobilý k zastávání veřejných funkcí.

Už tedy nebude možné lidi s "nesprávnými názory" pouze vyhazovat ze zaměstnání, ignorovat jejich vědecké studie dokazující opak, ale ani volit? Dokonalý výklad "nové demokracie", hlavního mocenského "vývozního artiklu" totalitních globalistů.

Je tedy možné, že sucho, jemuž má prý Evropa v příštích letech čelit, má i jiné vysvětlení, než jen ryze přírodní? A co sucho v Sahelu či jiných částech Afriky - kde bylo dříve srážek podstatně více - jež má podle prognóz OSN spustit v příštích letech ještě silnější migrační vlny, než kterým čelíme dnes?

Na tyto otázky s jistotou odpovědět ještě neumíme, ale klást si je velmi naléhavě musíme. Je totiž nad tropické slunce jasné, že tu smrdí síra.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.