Ideály budování státu jsou nejlépe vyjádřené v preambuli naší Ústavy:

... odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, ... ...přijímáme tuto Ústavu České republiky.

Ústavní Článek 2: (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Článek 9:. (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

V právním státě musí soudci rozhodovat podle demokratických pravidel. Tato pravidla jsou známá déle než dva tisíce let. Účastníkem sporu může být občan, stát, nebo jiný subjekt. Každý soud rozhoduje, který účastník sporu má pravdu. Pokud se účastníci nedohodnou, může mít ve sporu pravdu pouze jedna strana. Soudce si sám nic nesmí přisoudit. Co jedné straně sporu odebere (nebo odepře), musí druhé straně přisoudit.

Ústava předpokládá ověřené dvoustupňové uspořádání soudů. Rozhodnutí soudce prvního stupně může kontrolovat soudce druhého stupně v případě, když některá strana podá odvolání. Jedno ze dvou rozhodnutí by mělo být pravdivé (buď soudu prvního, nebo soudu druhého stupně). Výrok soudce musí být pravdivý ke každé straně sporu. To je tisíciletá tradice, ověřená matematikou. Říká se jí důkaz opakem. Na právnických fakultách se mu měli studenti naučit. Podle skutečnosti, která strana podala žalobu, soudce formuluje svůj výrok.

V případě pochybností o rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, rozhodne mimořádný dovolací soud.

Jestliže soudce jednou rozhodne, již nikdy se nemůže daným sporem zabývat. Protože každé odvolání lze definovat takto: "Respektuji právní posouzení soudem prvního stupně. Jako občan mám právo činit vše, co mi zákon nezakazuje. Proto se zříkám soudce prvního stupně, a přeji si, aby spor rozhodl soudce druhého stupně."

Soud je služba občanům. Není nejmenšího důvodu k tomu, aby soud přání občana ignoroval. Ani Ústava nepřipouští, aby soudce jeden spor řešil dvakrát. Článek 82 (1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Z toho jednoznačně plyne, že nezávisle a nestranně může soudce rozhodnout pouze jednou. Každé další rozhodnutí musí být závislé na právním názoru někoho jiného.

Ústava nepřipouští, aby soudce změnil žalobní návrh. Tím by se soudní systém stal nepředvídatelný, ve kterém zákony neplatí. Soudce musí žalobu zamítnout, jestliže žalobní návrh není podložený konkrétním činem (skutkovou podstatou).

Předseda Vrchního soudu v Praze v televizním vystoupení nenašel spojitost s rozhodnutími soudů a trestním zadržení soudce Elischera. Jsou dvě možnosti, jak soud se soudcem Elischerem dopadne. Jestliže se policejní šetření potvrdí a soudce bude odsouzen, pak je to důkaz toho, že soudci jsou ovlivnitelní, a republika není právním státem. Pravděpodobnější je, že rozhodnutí soudu obdržíme za deset či dvacet let, a budeme ujišťováni, jak nám soudy dobře fungují.

Poslanci pozastavují vyšetřování podezřelých občanů. Místní státní zástupce úkoluje poslance. Existence soudně stíhaného soudce rozhodně nezaručuje spravedlivý soud občana.

Zachovat stávající právní systém si přejí všichni "občané s právnickým vzděláním". Není složité porozumět jejich důvodům.
Hlavní vinu na současném stavu mají poslanci a ministerstvo spravedlnosti. Od sametové revoluce předložilo tisíce zákonů a nařízení, které ve svém důsledku měly dva cíle. Hmotně zajistit politické strany a upevnit moc úředníků s "právnickým vzděláním". Odebrali řešení dopravních přestupků soudům, a činností pověřili úředníky samosprávných celků. ČTÚ přidělili pravomoci v otázkách smluv s operátory. Na občany vypustili hordu exekutorů, cílem kterých je vyždímat dlužníky. Následné snahy pouze trochu omezují jejich činnost. Zavedli spoustu nových a zbytečných povinností v novém "Občanském zákoníku".

Z relativně uspokojivé justice jsme se stali občany, kteří nerozeznají lež od pravdy.

Kdyby soudy pracovaly podle litery Ústavy, nemohlo by docházet k excesům. Premiér by nemohl být oslovovaný jako osoba "trestně stíhaná". Moderátoři a reportéři všech sdělovacích prostředků se předvádějí, jak všichni rozumějí zákonům. Že šíří lež jim nedochází.

Je nezodpovědné, když se v nezákonných soudních postupech bude pokračovat. Občané to s největší pravděpodobností unesou. Ale je škoda, že se k právnímu státu nepřibližujeme, spíš se vzdalujeme.
Politické strany, které získaly v parlamentních volbách největší počet hlasů, by mohly právní systém narovnat. Stačí přinutit soudce, aby respektovali Ústavu a tisícileté zkušenosti lidského poznání.

Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Státní zástupci mají dohlížet nad mocí výkonnou (policií). Proto patří do ministerstva vnitra.

Vládní většina by se měla vytvořit nad závazkem přijmutí navrhovaných právních předpisů.

Domnívám se, že současný povolební stav by mohl zajistit vládu, která vydrží do dalších pravidelných voleb a splní očekávání občanů.

Karel Januška