Kromě soudu rozhodují o povinnostech a právech občanů také úředníci. Za totality měli tito úředníci mimořádné pravomoci. Nejenom signatáři Charty, ale i většina občanů se obávala příslušníků tajné policie. Nikdo nevěděl, kdo se této policii zavázal ke spolupráci. Všichni soudci byli vyškolení na vysokých právnických školách, které šířily svou "právní vědu". "Závazný právní názor" byl tím nejdůležitějším parametrem soudního výroku. I naši současní zákonodárci se tímto parametrem stále zabývají.

Jestliže nějaký soud vynese své rozhodnutí, pak je toto rozhodnutí pravomocné. V jednostupňovém soudnictví je to samozřejmé a nezpochybnitelné. Dvoustupňové soudnictví bylo přijaté proto, aby oba účastníci sporu měli jednodušší cestu k uplatnění svých domnělých práv. Automaticky tím rostou náklady pro toho účastníka, který u soudu neuspěje.

Pravda, jako nezpochybnitelný parametr, se vytratil. Tím, že obvinění mohou u soudů lhát, se ze soudních řízení někdy stávají frašky. Kromě svědků má povinnost mluvit pravdu i obžalovaný. Když je účastník sporu usvědčený z nezákonného jednání, pak lež před soudcem musí automaticky zvýšit jeho trest. Svědci přivolaní účastníkem nebo soudcem, také musí mluvit pravdu. Křivé svědectví je trestné. Na tom je založený každý soud.

Co z možnosti lhát před soudem učinila naše totalitní justice je trapné. Z každého rozhodnutí soudu učinila "nepravomocné rozhodnutí soudu". Státní úředníky (prokurátory) zmocnila k tomu, aby rozhodovali o právoplatnosti soudního rozhodnutí. Naši zákonodárci to dosud nepochopili. Tím, že získali mandát poslance nebo senátora se domnívají, že mají právo označovat bezúhonné občany za "trestně stíhané". Moderátoři všech sdělovacích prostředků, dokonce i prezident Zeman, tomu asi také bezmezně věří.

V naší dvoustupňové soudní soustavě musí platit: Každé rozhodnutí soudu je pravomocné. Jestliže účastník sporu podá odvolání k soudu druhého stupně, pozastavuje se výkon rozhodnutí do doby rozhodnutí tohoto soudu.

Vybudovat z republiky právní stát nemusí být složitá záležitost. Vláda by měla s okamžitou platností odvolat Pavla Zemana z postu Nejvyššího státního zástupce. Dočasně pověřit touto funkcí pracovníka, na kterém se shodne. Tomuto úředníkovi sdělí, že je zodpovědný za jednotný postup ve všech úřadech státního zastupitelství. Hierarchie rozhodování ve všech úřadech musí být nesporná.

Soudcům je třeba nařídit, aby ctili základní postulát právního státu: „Občan může činit vše, co mu zákon nezakazuje“. Lichva zřejmě vypadla z našich právních norem. Do zákonných předpisů rozhodně patří. Dovolil jsem si navrhnout potřebné doplnění současných právních norem:

§1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.

§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

§ 6. Lichva je trestný čin. Lichvou se stává půjčka, u které věřitel musí splatit víc jak dvojnásobek půjčky (nebo definovat podle uvážení Parlamentu).

Soudní řády je třeba upravit s ohledem na dosavadní zkušenosti. Zejména oddělit občanskou část od části, kterou se musí řídit soudy. Soudům je nutné předepsat maximální doby, ve kterých musí padnout první rozhodnutí. Do právních norem vrátit domovské právo. Právnické vysoké školy by se měly zapojit do vypracování základních řádů jak pro občany, tak pro soudce.