Smlouva na nové dva jaderné bloky v Dukovanech dostala zelenou od antimonopolního úřadu. Korejská KHNP je tak o něco blíž k zahájení stavby. Věříte, že jádro dostavíme včas a podle původního rozpočtu?

Tak, pokud bych měla vycházet ze zkušeností z minula ohledně státních zakázek… tak tomu nevěřím. Každý, kdo ví, jak se zadávají státní zakázky, má zkušenost s tím, že prodlužování termínů a navyšování nákladů během stavby je běžné, a to se samozřejmě týká všech staveb v režii státu. Není nejmenší důvod myslet si, že u takové superstavby to bude jinak.

Pomalé oživení evropské poptávky prý stojí za poklesem domácí výroby aut. V Česku se v prvním kvartálu vyrobilo 366 tisíc vozů, to je meziročně o 7,1 % méně. Je to skutečně ten hlavní důvod, nebo vidíte jiné příčiny?

To je velmi eufemistický, až krycí název pro realitu. Technicky vzato, skutečně spotřebitelská poptávka po evropských autech je slabá. Ale proč je slabá?! To je ta správná otázka. A tady už je to výrazně horší.

Jde o to, že EU si naprosto zničila svůj průmysl, a v rámci něj zejména autoprůmysl. Zničila si ho sama, vědomě. Zničila si ho v rámci ideologického plánu na dekarbonizaci. Dekarbonizace se podařit nemůže, není to technicky možné, aniž bychom se (obrazně řečeno) vrátili na stromy. Zato tento pokus o dekarbonizaci velmi efektivně ničí evropský pokrok, evropskou konkurenceschopnost, evropskou životní úroveň. Evropská auta se ve srovnání s auty zejména z Asie stávají drahá, nekvalitní, tedy nekonkurenceschopná. A do toho současně evropská spotřebitelská poptávka je slabá, protože lidé nemají peníze. Jak by je taky mohli mít, když je vynakládají na drahé potraviny a na drahé bydlení?

Takže věc se má zhruba takto: Někdy na počátku 80. let celkem jistě mohli soudruzi tvrdit, že československá spotřebitelská poptávka je slabá, proto se u nás prodává méně aut na hlavu než v západním Německu. Svým způsobem to byla pravda. Ale takto řečeno to maskovalo realitu. Pravda byla taková, že západoněmecká ekonomika tehdy nebyla svázaná pitomou ideologií a šlapala, a ekonomiky východního bloku prostě nešlapaly, protože byly invalidní v důsledku komunistické ideologie. 

A teď se dějiny opakují, jen s tím rozdílem, že ideologie spolkla celou Evropu. A už zase evropská auta začínají svou konkurenceschopností stát, ve srovnání s fungujícím zbytkem světa, za pendrek.

Bude pád domácího, potažmo evropského automobilového průmyslu pokračovat?

Ano. Dokud bude trvat ideologie, dokud budeme předstírat „boj“ s klimatem, bude úpadek pokračovat.

Co by se stalo, kdyby velké evropské průmyslové podniky, které dnes chápeme jako páteř ekonomiky, přesunuly svou výrobu mimo kontinent, protože jim dnes EU ztěžuje fungování? Je šance, že by se s nástupem rozumnější politiky znovu vrátily?

Vy se ptáte, jako kdyby to byla jen nějaká hypotézy, co by bylo, kdyby… Ale ona to není žádná hypotéza. Ono už se to děje. A když už jednou zapustíte kořeny jinde, museli jste do toho investovat obrovské náklady, tak proč byste se vraceli?! Ledaže by v původní zemi došlo ještě k větší revoluci zdravého rozumu než v zemi, do které jste se přesídlili. V tuhle chvíli si umím těžko představit, že EU dokáže z ničeho nic nabídnout mnohem lepší podmínky pro podnikání než třeba Texas.

Takže pravděpodobnost návratu těch firem je velmi nízká. Právě proto je tahle ideologie tak strašlivě destruktivní – ona ničí náš v minulosti dosažený pokrok trvale. Obsadit znovu opuštěné místo na světových trzích je extrémně těžké až nemožné, pokud už jednou desetiletí budované obchodní vztahy zničíte.

Odborníci z Platformy pro minimální důstojnou mzdu se dobrali toho, že minimální důstojná mzda v Česku by měla činit 45 865 korun měsíčně. Na takovou částku ale 63 % zaměstnanců nedosáhne. Jak vnímáte výrok, že u nás 63 % zaměstnanců nepobírá důstojnou mzdu?

Výraz „minimální důstojná mzda“ je oxymóron, protimluv, který může vypustit z úst jen ekonomický analfabet. Čím vyšší nastavíte minimální mzdu, tím víc lidí bude bez práce, tím větší bude zaostávání celé země. Co je důstojného na tom, mít vysokou nezaměstnanost? Nic. 

Lidé si často pod vlivem rétoriky levicových politiků naivně myslí, že na minimální mzdě je něco sociálního. Není na ní sociálního vůbec nic! Za minimální mzdu skoro žádný Čech nepracuje. Za minimální mzdu u nás pracují téměř výhradně cizinci, kteří nemají vzdělání, neznají jazyk, mají mizerné pracovní návyky… A čím výš bude nastavena minimální mzda, tím víc budou tito špatně placení lidé bez vzdělání vytlačovat z trhu práce lidi, kteří by jinak dostávali zaměstnání s rozumnou mzdou. 

Mýtus minimální mzdy je pohádka, která má poštvat socialisticky smýšlející lidi proto zaměstnavatelům, aniž by ovšem minimální mzda komukoliv pomohla. V zemích, kde žádnou minimální mzdu nemají, mají současně také vysokou průměrnou mzdu – typicky v některých zemích ve Skandinávii, které často platovou úroveň závidíme. Myslíte, že je to náhoda? Vůbec ne! Minimální mzda je podvod na voliče. Pokud chcete opravdu vysoké mzdy, jaké si zasloužíte, je potřeba nejprve zrušit minimální mzdu, za kterou (ochotně) pracují ti nejméně kvalifikovaní imigranti. 

Člověku bez ekonomického vzdělání se to může zdát nepochopitelné, ale takhle to prostě funguje.

Hlídač státu zveřejnil platy úředníků v roce 2024. Nejvyšší plat měl guvernér ČBN Aleš Michl, měsíčně dostával 746.510 kč. Nad půl milionu měsíčně si vydělali někteří členové bankovní rady, ředitelé velkých firem, ale třeba i člen kolegia rektora Univerzity Karlovy. Jsou to adekvátní peníze?

Aniž bych se chtěla odpovědi vyhnout, musím konstatovat, že tato otázka nemá odpověď. Co je „adekvátní“, to dokáže rozhodnout jedině trh na základě vztahu mezi poptávkou a nabídkou. Obecně na svobodném trhu platí, že nejvyšší příjmy mají majitelé firem, protože na nich leží největší zodpovědnost, potom nejvyšší management, střední management a pak ti ostatní. Jde o tržní ohodnocení potřeby jejich schopností, vyjádření míry jejich zodpovědnosti. 

Ale kdo má ve státním sektoru rozhodovat o užitečnosti státních úředníků? Popravdě, za mne často užitek některých byrokratů je záporný, neboli zrušení jejich místa by společnosti přineslo užitek. Bez nápovědy trhu ale jsme cenově slepí. Tak jako v centrálně plánované ekonomice jsme nedokázali bez pomoci trhu spočítat, kolik čeho máme vyrobit, tak u státních úředníků, kteří nejsou vystavení trhu, nejsme schopni říci, kolik je jejich „správné“ ohodnocení. Cenu (a plat) prostě nejde spočítat v nějaké plánovací kanceláři.