Ale už při volbě Heleny Illnerové předsedkyní akademie nastal v roce 2001 problém se zákonem. Kandidátka na předsedkyni totiž tehdy měla za sebou už dvě období v Akademické radě, jmenovitě jako místopředsedkyně akademie v období 1993-2001. Jenže určitá vlivná skupina měla zájem na jejím působení dál - tentokrát jako předsedkyně. Samozřejmě, že fakticky šlo hlavně o peníze - Akademií ročně proteče kolem deseti miliard a předsedkyně do jejich rozdělování může dost mluvit.

Média však tento problém zaznamenala a kritizovala onu výjimku – znamenalo by to členství v Akademické radě třikrát po sobě, tedy celkem dvanáct let. Nečekaná negativní reakce médií přinutila Akademii hledat nějaké rádoby vysvětlení, kterým by se veřejnost uklidnila. A tak vznikla pseudoprávní argumentace, že pro předsednickou funkci to pravidlo jako neplatí. Zvoleného kandidáta na předsedu musí totiž ještě spolupodepsat předseda vlády a prezident. A prezident ho pak nakonec i jmenuje, jako jmenuje třeba ministry. A toho se Akademie v dané situaci chytila jako pověstného stébla a začala tvrdit, že to vlastně umožňuje, aby někdo byl v Akademické radě souvislých dvanáct let, jak se nakonec i stalo v případě H. Illnerové. Jenže ta procedura s premiérem a prezidentem nic nemění na ustanovení zákona - dvě období a dost. Umělá argumentace Akademie kulhá na všechny čtyři. Kdyby byla pravdivá, tak by někdo mohl být v Akademické radě nekonečně dlouho. Třeba nejprve dvě období jako řadový člen rady nebo místopředseda, pak dvě období jako předseda, pak zase dvě období jako řadový člen rady, a pak znovu třeba osm let jako předseda, atd. Jistě - je to absurdní představa. Vždyť to omezení na nejvýše dvě období po sobě je právě dáno tím, aby se ve vedení instituce nehromadily spřátelené klany a kliky, nakloněné nějakým partičkám zákulisních manipulátorů.

Protože ale ten umělý fígl v případě H. Illnerové nakonec tak nějak prošel, byl aplikován znovu, tentokrát v r. 2013 v případě Jiřího Drahoše. Ten tehdy už měl taky vyčerpána ta dvě období po sobě, tedy osm let, prvně jako místopředseda a pak jako předseda. Jeho druhá instalace do funkce předsedy také vyvolala mediální námitky o porušení zákona, ale zas to nějak vyšumělo, a tak i J. Drahoš nakonec působil v Akademické radě tři období po sobě, tedy celých dvanáct let – místo osmi možných.

A teď má Akademie nakročeno do třetího úspěšného porušení zákona. Eva Zažímalová byla v letech 2013-17 řadovou členkou Akademické rady, poté se stala pro období 2017-21 předsedkyní, a nyní byla 7.12.2020 schválena Akademickým sněmem jako kandidátka na předsedkyni i pro roky 2021-25. Mimochodem, i tentokrát byla při volbě jedinou uchazečkou. Nikdo se radši nechtěl přihlásit, neb je ještě v paměti, jak bylo minule naloženo s jazykovědecem Karlem Olivou. Tento sice oznámil možný úmysl kandidovat, ale už na to nemohlo dojít. Prostě mu nebyl prodloužen jeho akademický pracovní poměr.

Nyní záleží na předsedovi vlády a/nebo prezidentovi, zda se pod toto už třetí porušení litery i ducha zákona podepíší, nebo naopak napomohou akademii v řešení jejích hojných problémů prostřednictvím nových svěžích lidí s novými přístupy.

Karel Sochor