Karel Světnička: Politický konec Babiše kvůli cenzuře jeho bývalých zaměstnanců?

31.03.2017 18:01 | Zprávy

Andej Babiš se snaží, co to jde, ale sotva je jeho impérium převedeno do svěřeneckého fondu, hned se objevují cenzorské zásahy jeho bývalých zaměstnanců proti zmínce o zločinech komunismu. Bude cenzura i na holocaust?

Karel Světnička: Politický konec Babiše kvůli cenzuře jeho bývalých zaměstnanců?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ministr financí Andrej Babiš

Před pár dny jsem rozvedl, co by případně mohl obsahovat námět na scénář pro film, který by mohl točit náš slavný režisér Miloš Forman z reálií dnešní doby. Byl zmíněn příběh ukazující postupné objevování podivných nezákonností hlavní hrdinky Jitky Čádové s bohatou komunistickou minulostí, kterou kryje její nadřízený odborník i na pařezy Jiří Macoun. To vše kryje jejich nadřízený - rektor UK Zima. Mělo hlavně jít o podivnosti kolem peněz z fondů Evropské unie. Pro dokreslení charakterů bylo připomenuto - přepestrá komunistická minulosti bolševického aparátčika a aktivního šířitele komunistických zločinných zájmů. Bojoval za komunistické zločinné ideály - vždy souhlasil se všemi jejich zločiny a politickými vraždami nevinných lidí. Statečně s nimi držel - nikdy se proti těm zvěrstvům neozval.

Jenže případný možný filmový námět narazil na cenzorku Terezu Janků (jiná nezávislá média ten problém neměla), kterou majitel dotyčného média roky živil mzdou, kterou klidně mohl dostávat někdo jiný. Vždy určitě vystupovala slušně odpovědně vůči svému živiteli v jeho zájmech, když ji tak nadstandartně sociálně zaopatřoval. To se ale nyní radikálně změnilo. Sotva závistiví poslanci schválili pověstný zákon "antibabiš", musel živitel nynější cenzorky své majetky převést do tzv. svěřeneckého fondu. V tom okamžiku ji už asi nezajímá bojovník za zákonnost, nekradení a lidská práva, kterého svévolnou tvorbou estébáckých spisů poškodila spousta darebáků od StB na Slovensku.

Najednou se cenzorce zdá, že obyčejný umělecký počin - námět pro případné filmové zpracování by mohlo "...neoprávněně zasahovat do práv třetích osob, např. poškozovat jejich dobré jméno nebo zasahovat do jejich soukromí. Nechceme hodnotit minulé ani současné kroky pana rektora ani jiných osob". Nepomohlo ani výslovné a adresné informování cenzorky, že námět je zcela v intencích dvou judikátů Nejvyššího soudu, i u Ústavního soudu by se pár věcí našlo. Cenzorka nepovolila - prý chce důkazy!

Přestože příslušné odkazy měla k dispozici, tak stále tvrdí, že na filmový námět potřebuje důkazy, aniž by specifikovala jaké. Stejně tak nenapsala nic o těch třetích osobách, které by to mohly být.

Její bývalý živitel vždy tvrdil a tvrdí: "Všici kradnů". Nikdo se nad tím nepozastavuje. Jde o normální výrok soutěže politických stran, zaručený Ústavou i Listinou práv a svobod. Andrej Babiš s pomocí svého ANO se snaží o to, aby z našeho společného bylo rozkradeno co nejméně. Nejlépe vůbec! Nebo ví snad cenzorka, o nějakých nepravdivých a podvodných jednáních svého dřívějšího živitele Andreje Babiše? Třeba má obavu, aby filmový příběh nevyvolal představivost o kradení jejím zaměstnavatelem. To je milé, že už obyčejný nástin filmového námětu o rektoru UK Zimovi, jak dohlíží na podivnosti kolem peněz EU, vybavuje nějaká porovnání s Andrejem Babišem.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

A co vyjednat mír?

V tomto vašem článku - https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Nerudova-STAN-Americky-prezident-Trump-udelal-chybu-770269 tvrdíte, co víc můžeme pro Ukrajinu udělat, ale postrádám v něm jakkoliv zmínku o tom se snažit vyjednat mír. Nebo podle vás je reálné, že Ukrajina Rusko porazí...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Trump, nikoliv Brusel přináší naději

15:57 Jiří Weigl: Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Denní glosa Jiřího Weigla