Každý, kdo navštíví webové stránky s touto výzvou, se však může přesvědčit o tom, že ji nepodepsali jen vědci a vědkyně, akademici a akademičky, nebo výzkumní pracovníci, ale i studenti a stu­dentky vysokých škol, nebo lidé, jejichž základní schopností i hodnotou mělo být kritické myš­lení a schopnost „nazírat problémy nezaujatě“. O této skupině signatářů, většinou sdělovacích prostředků označo­va­nou za elitu národa, se mezi obyčejnými lidmi hovoří spíše jako o „signatářích imigrantské charty“. Při­čemž laické veřejnosti, soudě podle jejích reakcí, zřejmě nedochází, k čemu že takováto „charta“ by měla být dobrá. Na rozdíl od vědeckých chartistů si totiž každý chladně uvažující pragmatik vystačí s jednoduchou úměrou: čím více kdo bude píchat do vosího hnízda, tím více vos se z hnízda vyrojí. Tedy i laikovi, vybavenému selským rozumem, je nad slunce jasné, že za současné imigrantské krize na­místo návrhu konkrétních opatření do ohně přilévat olej jakousi chartou, nebude zrovna ideální formou uklidňování veřejnosti, natož pak vy­vracení předsudků.

Jak je obecně známo, země Evropské unie v červnu letošního roku po dlouhých tahanicích opustily kvóty a přistoupily na přijímání migrantů jen na bázi dobrovolnosti. Například Slovensko mělo podle kvót přijmout 1100 imigrantů, avšak je ochotno pomoci pouze 200 syrským křesťanům. Slovenský premiér Robert Fico před pár dny odhodil „politicky korektní“ postoje a prostě a jedno­duše v souladu s postojem většiny Slováků prohlásil, že Slovensko přijímání imigrantů není nikterak nakloněno, neboť vinu na současné krizi nenese: "Máme pouze jednu otázku. Kdo bom­bardoval Libyi, kdo je za problémem severní Afriky? Slovensko? Určitě ne!" prohlásil premiér Fico.

Ovšem situace na Slovensku se od situace v okolních státech nijak zásadně neliší. Podle nejno­vějšího průzkumu polského deníku Rzeczpospolita je proti přijetí migrantů z Afriky a Středního Vý­chodu 70 % dotazovaných Poláků, kteří dokonce nesouhlasí ani s uvažovanou variantou, že by Polsko přijímalo pouze křesťanské uprchlíky. Za zmínku stojí i nedávné prohlášení maďarského premiéra Viktora Orbána: „Levicová politika nechala imigranty zaplavit Evropu. Ohrozila evropské země bezprecedentním sociálním, ekonomickým, kulturním a bezpečnostním konfliktem.“ A o tom, že premiér Orbán zastává názor drtivé většiny obyvatel Maďarska, netřeba pochybovat. Svůj postoj k imigrantské krizi novinářům sdělil i náš prezident Miloš Zeman: "První věta zní: Nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč." K tomu pak Miloš Zeman přidal ještě komentář: "Možná že tyto tři věty bude někdo považo­vat za apel na nejnižší lidské pudy, ale já si myslím, že je to stejný postoj, jako mají Maďaři, když staví svůj plot proti Srbsku, jako má Cameron, když chce něco podobného udělat v Británii, a ko­neckonců jako mají Američané, kteří postavili dva tisíce kilometrů dlouhý plot na hranicích s Mexi­kem, přičemž Mexičané by se ve Spojených státech dokázali asimilovat daleko snadněji, než zejména uprchlíci z islámských zemí u nás.“ Podobně se k imigrantské krizi „politicky nekorektně“ vyjádřil také náš exprezident Václav Klaus. Podle něj by syrské uprchlíky měl přijímat ten, kdo „celé roky bojoval proti prezidentu Asadovi v Sýrii a kdo fandil všem islamistům a al-Káidám, které napadaly syrský režim“. Zde pak v souvislosti s „imigrantskou chartou“ není bez zajímavosti, že se o našem exprezidentovi Klausovi v českých sdělovacích prostředcích v posledních dnech hovoří pouze jako o politikovi: redaktoři vesměs zapomínají na skutečnost, že i ekonom prof. Ing. Václav Klaus, CSc., je nositelem akademických titulů a patří do české akademické obce.

Nelze hned všechny vědce házet do jednoho pytle

Ale vraťme se ke zmiňovaným signatářům, v řadě sdělovacích prostředků mylně označovaným za „elitu národa“. Ve skutečnosti totiž vědec už dávno (nejen v české kotlině) není elitou, natož pak nám nadřazenou. Každý vědec je jenom člověk a stejně tak jako ostatní jeho spoluobčané ani on nemá patent na rozum, přičemž jeho vzdělání a vědecká práce nejsou a ani nemohou být zárukou jeho morálních kvalit. Ve skutečnosti by laiky mohl dnes někdo jen těžko přesvědčovat o morálním kreditu vědců, že tedy oproti „plebsu“ žádný z nich nelže, že nikdy nepodváděl či nekradl. Nakonec to není tak dlouho, co italská finanční policie ve spolupráci s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) odhalila rozsáhlou síť vědeckých filutů, kteří pomocí fiktivních výzkumných projektů okradli Evrop­skou unii o 50 milionů euro (zhruba jednu a čtvrt miliardy korun). Podle OLAF vědci pouštěli ev­rop­ským fondům žilou „vysoce sofistikovaným způsobem, připomínajícím praní špina­vých peněz“. Vytvořili si pro tento účel síť fiktivních mezinárodních společností a subdodavatelů, aby pak na ně účtovali falešné výdaje za neexistující výzkum a služby. A podle představitelů OLAF byly tyto pro­jekty už od samého jejich začátku koncipovány jako “tunely“. Jejich cílem nebylo bádat či zkoumat, ale podojit evropské výzkumné fondy. Ke kamufláži použili vědečtí loupežníci jména renomova­ných vědců, hodnověrných výzkumných institucí a seriózních firem, které uvedli do grantů jako spoluře­šitele. Přičemž většina z těch, kdo sloužili jako “křoví“ pro maskování nekalých aktivit, údajně o tom, že v projektech figurují, neměla ani potuchy. A nutno zde podotknout, že žádný z evropských vědců laické veřejnosti, spoléhající na svůj selský rozum, do dnešního dne nezodpo­věděl poměrně jednoduchou otázku: jak mohl někdo figurovat v evropském vědeckém projektu, aniž by o tom vů­bec věděl?

Samozřejmě, že není vědec jako vědec, tudíž nelze hned všechny vědce házet do jednoho pytle, tak jako nelze házet do jednoho pytle s neonacisty či rasisty všechny občany Evropské unie, mající obavy z přílivu imigrantů. Někteří z vědců se dokonce ještě dnes stávají opravdovými hrdiny své doby. Například archeologa Chálida Asada radikálové z hnutí Islámský stát v syrské Palmýře v minulých dnech mučili a zavraždili, protože jim odmítl prozradit, kde jsou přechovávány vzácné artefakty. Jak uvedl server Christian Science Monitor „odvážný vědec, který památky v Palmýře zkoumal půl století, extremistům neumožnil přístup ke kulturním pokladům, které by mohli prodat a získat tak další významný zdroj peněz“. A tak vědec Chálid Asad položil svůj život při obraně kul­turního dědictví, jež nepatří jen Syřanům, nýbrž lidstvu jako takovému.