Článek Mariany Ryšavé nazvaný Kdo uvěří Ivermectinu?, publikovaný v sobotu 22. 01. 2022 na blogu iDNES, přitáhl pozornost velkého množství čtenářů. Což nasvědčuje tomu, že otázky hromadící se kolem ivermectinu širokou veřejnost u nás stále zajímají. Na tom, že se pustila výtvarná umělkyně a svatební fotografka do vlastního průzkumu, ještě není nic divného, neboť do toho se může pustit každý bloger či blogerka. Trochu mne ovšem zarazilo její prohlášení: „Ve svém průzkumu jsem se nezabývala účinností ivermectinu (k tomu máme vědce a zdravotníky), ale zajímala mě sociální problematika skupiny lidí, kteří této informaci nekriticky uvěřili.“ Neboť na úvod čtenářům předkládá „fakta“, kterými se ve skutečnosti zabývala, pokud je měla roztřídit a pro článek shromáždit

Jinak řečeno, i když se autorka dle svých slov účinností ivermectinu nezabývala, informuje na úvod čtenáře o pochybné účinnosti a škodlivosti ivermectinu, podávaného pacientům s covid-19, tedy o tom, co ona sama považuje za bernou minci. Tak by mohl leckterý čtenář pod jejím článkem čekat odkazy na studie renomovaných vědců s jednoznačnými závěry, případně alespoň nějaký ten důkaz o zmiňovaných podvodech, vědecké studie provázejících. Jenže odkazy vedou namísto k odborné literatuře k názorům autorce blízkým, novináři prezentovaným ve sdělovacích prostředcích, kdy na opačnou stranu spektra staví svérázného pana Flákance. Ale jak se to s tím ivermectinem, opředeným řadou mýtů, vlastně vůbec má?

Především je třeba si připomenout skutečnost, že na celém světě to původně nebyl odpor k vakcínám, ale jejich nedostatek, co při léčení covidu přivedl lékaře a následně i laickou veřejnost k ivermectinu, po 40 let lidmi za jiným účelem užívanému. Léčivé přípravky s obsahem látky ivermectinum ve formě tablet, užívané v humánní medicíně, jsou pod různými názvy registrovány v mnoha zemích světa, včetně několika zemí EU/EHP. Přičemž jsou doporučovány k léčbě celé řady zdravotních problémů, nově se s nimi počítá i při potírání malárie. Je ovšem pravda, že ivermectin není registrován (pokud je mi známo) pro léčbu covid-19 v žádném státě. Proto si také v loňském roce naše Ministerstvo zdravotnictví vyžádalo od Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) odborné stanovisko ve věci dočasného povolení distribuce, výdeje a použití přípravků s léčivou látkou ivermectinum, a to pro léčbu pacientů s onemocněním covid-19.

Tak jsme se mohli na stránkách našeho Ministerstva zdravotnictví (ZDE) v jeho Rozhodnutí z března 2021, po tom co obdrželo stanovisko Státního ústavu pro kontrolu léčiv, mimo jiné dočíst: „Vzhledem k dobrému bezpečnostnímu profilu, potenciálním, byť robustně nedoloženým klinickým efektem při léčbě COVID-19, představuje ivermectin možnou alternativu při podpůrné léčbě pacientů hospitalizovaných s COVID-19. Používání ivermectinu bylo rovněž plošně zavedeno v Peru, kde byl po zavedení plošného používání ivermektinu pozorován pokles úmrtnosti na COVID-19 (jedná se však o nepřímou korelaci, kterou Ústav uvedl pouze pro ucelenou informaci).“