Pokud jde o to, jak globální oteplování planety ovlivňuje člověk jeho činností (tzv. antropogenní vlivy), je třeba si otevřeně přiznat, že novodobý vývoj klimatu člověk urychluje. Tedy souborem různých opatření lze takovéto urychlení přibrzdit. Ale vlastní oteplování povrchu planety Země naše civilizace zastavit nemůže. Tudíž „boj s klimatem“, proklamovaný nejrůznějšími alarmisty, není než nesmyslnou frází. Neboť s klimatem (jako výsledným efektem mnoha přírodních jevů a procesů) nemůžeme bojovat. Jeho změnám se můžeme jen přizpůsobit, tedy na změny klimatu se adaptovat. Jinak řečeno, že dochází na planetě Zemi ke klimatickým změnám, je prostý a neoddiskutovatelný fakt. To ale ještě neznamená, že naši civilizaci musí alarmisté dovést k řízené sebevraždě.

Jako přecházela naše civilizace od páry na fosilní paliva, přechází dnes na všudypřítomnou elektrickou energii a my tak žijeme ve „století elektřiny“. Tento trend se začal promítat i do dopravy, přičemž v rámci „boje s klimatem“ se úsilí zelených aktivistů vehementně napřelo do elektrifikace dopravy individuální. Tedy do takzvané elektromobility, kdy automobilovým koncernům, které musí buď investovat miliardy eur a dolarů do technologií na snížení emisí, nebo nakupovat uhlíkové kompenzace, nezbylo než se orientovat na výrobu drahých elektromobilů o relativně malém dojezdu s tím, že od roku 2030 by v duchu proklamovaného „boje s klimatem“ měly některé automobilky vyrábět už jenom elektromobily. Přičemž třeba naše vláda již schválila projekt tzv. gigafactory, produkující baterie pro elektrická vozidla v České republice, kdy investice má v první fázi činit minimálně 52 miliard korun.

Přitom však dnešní elektromobily, poháněné bateriovými moduly, představují pouhý předstupeň budoucího vývoje. Ve skutečnosti se totiž čeká na technologii, která automobilům umožní vyrábět si na cestách vlastní elektřinu, určenou vestavěným elektromotorům, jimž do karet hraje vyšší účinnost. Teprve pak budeme hovořit o cenově všem dostupných, k životnímu prostředí šetrných elektromobilech s dojezdem adekvátním dojezdu automobilů se spalovacími motory. Kvůli tomu však ještě nelze stávající spalovací motory úplně zavrhnout. A rozhodně není třeba laické veřejnosti zamlčovat fakt, že alarmisty dehonestovaný dieselový motor ve skutečnosti produkuje o 15 až 20 procent méně emisí CO2 než motor benzínový. A to je výrobní cena benzínu vyšší než nafty, protože tato pohonná hmota se více odlišuje od meziproduktu vzniklého z ropy. Přičemž oproti vznětovému motoru má motor zážehový obecně nižší účinnost, a tedy pro stejný výkon má motor, využívající jako palivo benzín, vyšší spotřebu.

Stejně tak se čeká na novou generaci bezemisních elektráren (malé, lokální jaderné elektrárny, nebo reaktory využívající jaderné fúze), schopných vyrovnat se s celosvětovým růstem spotřeby elektřiny v průmyslu i v domácnostech. Neboť elektrické výdobytky civilizace se dnes díky globalizaci šíří světem. I do těch nejzaostalejších koutů, kde nepotřebují elektřinou topit, ale především svítit, chladit, nebo i po vykácení zdejších dřevin vařit. I tam začínají lidé kromě mobilů a televize využívat ledničky, pračky a sporáky, nebo klimatizace. Už jenom současný trend robotizace, kdy lidskou práci při výrobě nahrazují stroje, logicky vede k vyššímu odběru elektrické energie v továrních halách. V případě jedné jediné haly to ještě nevypadá na problém, ale v případě desítek tisíc továrních hal, po světě rozesetých, to už problém je. Podobně jako stovky stojanů pro dobíjení elektromobilů žádný velký problém nepředstavují, avšak zelenými politiky plánované statisíce či spíše miliony takovýchto dobíjecích stanic už po zásadním řešení volají. Tím ale nemůže být zastavění zemského povrchu solárními panely a větrníky, ani problematická výstavba dalších vodních elektráren.

Ovšem zeleným aktivistům nejde jen o světlo, ale i o teplo v našich domácnostech. Dosud je tak stále propagováno i topení „dřevní biomasou“, neboť díky aktivistům spalování biomasy v Evropě dostalo v energetice prioritu. Spalování biomasy coby obnovitelného zdroje energie pak brzy trumflo solární a větrné elektrárny a mezi lety 2009–2016 narostlo ve svém objemu o 51 %. Evropa se tak stala největším spotřebitelem spalitelné dřevní biomasy na světě. Dnes se kvůli zisku energie v Evropě spálí 80 % všech na světě vyrobených dřevních pelet, přičemž sem každoročně zamíří 98 % pelet vyrobených v USA. Inu, je to byznys za miliardy dolarů. Přitom o spalování dřeva už přestala odborná veřejnost hovořit v superlativech. Ukazuje se totiž, že nápad s pálením dřeva je stejně, ne-li více, nebezpečný pro životní prostředí, než spalování uhlí. Neboť dřevo při spalování uvolňuje do atmosféry o 15–20 % více uhlíkových emisí, než spalované uhlí. Má totiž výrazně menší výhřevnost a tak k zisku stejných kilowatthodin musíme pálit více materiálu. Ze dřeva sice uniká méně oxidů uhlíku, než z uhlí, ale protože ho musíme spálit mnohem více než uhlí, je výsledkem více uhlíkových emisí při výrobě tepla nebo elektřiny.