V Černošicích u Prahy, konkrétně v neděli 24. listopadu od 19:00, se v Městském sále na Vráži bude konat Koncert pro mír. Zazní skladby S. Prokofjeva, A. Marcella, A. Shepherda, G.F. Händela a protiválečné písně ruské, běloruské, ukrajinské, slovenské, moravské, české, arabské a židovské. Oproti obsazení v roce 2022 s muzikanty z UA, RF, BLR a ČR, kdy byl koncert v ZUŠ Černošice zakázán, takže se konal v restauraci Jedličkovy lázně, pan starosta Kořínek vyhrožoval strháním plakátů, aby se po důrazném ohrazení proti takovému vandalismu spokojil s tím, že na nich dal přelepit logo Černošic bílými štítky a koncert nebyl zveřejněn na webu města, přibudou muzikanti ze Sýrie, Izraele, Anglie a USA. Bohaté hudební zážitky slibuje vynikající houslistka Daria Kassina ve spolupráci se skvělou klavíristkou Irinou Cherkashynou, zpěvák a kytarista Václav Vislous, tenorista, dirigent, skladatel a multiinstrumentalista Stanislav Mistr se svou dcerou sopranistkou a skladatelkou Eliškou a neobvykle zpěvák a hráč na arabské nástroje Marwan Alsolaiman. Významným doplněním je Rene Trossman / Tomáš Homuta Blues Duo.

Zeptali jsme se pořadatele koncertu Václava Polívky na důvody a okolnosti této kulturní akce:

„V dobách, kdy byl mír cpán lidem do hlav přímo zběsile na nástěnkách, transparentech a politických školeních, by se dalo čekat, že spolu s výmysly jako "třídní boj", "na věčné časy a nikdy jinak", "leninskou cestou" a "závěry stranických sjezdů" bude stejně vysmíván a pomíjen, jako vše, co padalo z úst podvodníků a darebáků u moci. Ale, zvláštní věc, dodnes si vzpomínám, jak jsme v dětském pěveckém sboru na soustředění odpovídali na dotazník o našich hodnotách, kam byly politicky zamíchány perly jako "blaho národa" a "svět v míru" a zatímco u nás ve věku 9 - 12 let "blaho národa" spolu se "zralou láskou" skončilo kdesi na posledních dvou místech, "svět v míru" bezpečně obsadil to první, nebo druhé. Všem, i nám, co jsme radši kromě her na vojáky stříleli z praku, luku a vzduchovky, házeli kameny a noži, než abychom se vzdělávali, nebo si našli ušlechtilejší záliby, bylo jasné, že tady není co řešit. Že skutečná válka je něco tak odporného, že si v ní může libovat jen naprostý zmetek. Bylo nám úplně jedno, že jsme v tu chvíli dali za pravdu opovrhovaným "soudruhům" o kterých jsme beztak věděli, že uctívají ve skutečnosti tanky na podstavcích a atomové rakety v silech, které by nás při použití ve zlomku vteřiny proměnily na popel a kouř. Tady se politruci dotkli věci, která je svou důležitostí přesahovala o několik řádů.

Míru se dosahuje pochopením příčin války a jejich odstraněním. Nebo porážkou jedné strany. Na to druhé stačí čekat, nebo sympatičtější, či tu, co to spíš tak jako tak vyhraje, podpořit. K tomu prvnímu je třeba zjišťovat, přemýšlet a jednat. Tak odvážně, vytrvale a důrazně, jak je to možné. Každý z nás k tomu může přispět. Důležité je, aby ta myšlenka mezi námi byla.“