Bátoru tehdejší štvanice stála zdraví a málem i život. Jeho vynucený odchod z veřejného života byl ostudou české mediální i politické scény. Nyní se lidi podobné krevní skupiny jako tehdejší řezníci snaží o totéž s rykem na rtech: „Hurá na Turka!“ Jenže, je cílem tohoto tažení kdovíjakých neveřejných a neviditelných sil a jejich veřejných a viditelných tykadel pouze jen vystrnadění jednoho prostořekého mladého člověka z veřejného života? Co tak strašného by jim on sám coby člen vlády mohl provést? Ne, skutečným cílem je cosi jiného, většího.

Když před devíti lety Donald Trump poprvé vyhrál americké prezidentské volby, stál proti nekonečné přesile pokrokových sil. Upřít vítězství mu nemohly. Tak se alespoň pokusily (a to docela úspěšně) zabránit mu vládnout. Dva impeachementy a desítky a desítky žalob. Oba pokusy o sesazení ustál, žaloby vyhrál. Včetně těch, které mu posouvaly, že jeho kampaň byla vedena za pomocí Ruska. Ale vyhrál až po letech. Kauzy se táhly přes celé jeho první volební období. Pokrokový mediální svět žil po léta touto prefabrikovanou kauzou, u které se nakonec prokázalo, že byla vyrobena v týmu Hilary Clintonové. Jenže ono se to prokázalo až po letech.

Roky nemohl Trump efektivně konat, protože místo správy státu musel se svými právníky řešit další a další vlny soudních procesů. I naše média těmito útoky žila a tleskala jim.  Takový jeden učitel z Bostonu zvaný „Koňská hlava“ v debatě v České televizi kolem americko-ruského summitu na Islandu sledoval pouze a jen tuto linku, kterou na tiskovce po summitu podle předepsaných not hrál jeden britský novinář. Já, coby „Koňský ocas“ jsem se snažil držet tématu, tedy agendy onoho summitu. Výsledek? Učitel už ze studia ČT nikdy neodešel, zůstal tam přidrátovaný k židli po celé roky, aby moudře a trvale komentoval americké dění, zatímco mne tam nepozvali následujících sedm let.