Pojďme si nyní toto prohlášení rozebrat:

Ztroskotáním mírových rozhovorů Porošenko a ukrajinská nejvyšší rada myslí i variantu, že se obě výše zmiňované republiky nakonec nezařadí zpět k Ukrajině a budou trvat na své nezávislosti, nebo na připojení k Rusku. Porošenko, ani nejvyšší rada totiž těmto republikám nikdy nenabízeli nic jiného, než časově omezenou autonomii, na což ani jedna z novoruských republik nechce přistoupit, takže tu máme první důvod k vyhlášení válečného stavu a pravděpodobné nastávající válce.

Dalším bodem je část prohlášení, ve které mluví o pokračující agresi cizího státu na území patřící Ukrajině. Přestože by Porošenko a jeho američtí spojenci jen stěží obhájili verzi ruského vměšování do konfliktu s DLR a LLR, protože kromě mnoha prohlášení typu, že někdo ruské vojáky a techniku v Donbasu viděl a úsměvného prohlášení bývalé Porošenkovi gorily a ministra obrany Heleteje o ruském atomovém útoku, nebyl nikdo schopen předložit jedinou průkaznou fotografii, nebo jiný jasný důkaz o tom, že je v místě konfliktu ruská armáda přítomna. Přesto má ukrajinský prezident v rukávu trumf, který může kdykoli použít jako záminku k vyhlášení válečného stavu.

Tím esem v rukávu, díky kterému může nakonec dojít k válce je Krym. Tento poloostrov, který se vrátil k Ruské federaci na základě rozhodnutí lidového referenda poté, co došlo v Kyjevě k neústavnímu mocenskému puči, po kterém začalo pronásledování ruského obyvatelstva v zemi, je totiž podle ukrajinského prezidenta, ukrajinské vlády a jejich západních spojenců z EU a USA pořád součástí Ukrajiny a již samotné setrvání tohoto poloostrova v Ruské federaci lze tedy velice lehce definovat jako trvající agresi na svrchované území Ukrajiny, což je již druhá záminka k vyhlášení válečného stavu.

Petro Porošenko samozřejmě není natolik naivní a hloupý, aby si mohl myslet, že ukrajinská armáda, byť třeba již o něco lépe vycvičená a vyzbrojená americkou vojenskou technikou může ve válce porazit Ruskou federaci a získat nazpět Krym. Nabízí se tedy otázka o co ve skutečnosti ukrajinskému prezidentovi a nejvyšší radě jde. Odpověď není vůbec složitá, protože je nad slunce jasné, že Porošenko nehájí zájmy ukrajinského lidu, který klidně pošle umírat do předem prohrané války, nýbrž mu jde o to, prosadit zájmy svých amerických chlebodárců.

Fatálně zadlužené USA totiž potřebují ke svému přežití těsné propojení s jinou obrovskou světovou ekonomickou aliancí, kterou je Evropská unie. Jedině úplným propojením těchto dvou trhů (právě se projednává smlouva o transatlantickém partnerství USA a EU pod názvem TTIP) se může Amerika zachránit před krachem. Další podmínkou úspěšnosti tohoto plánu na ekonomickou záchranu USA je naprosté odříznutí evropského energetického trhu od přísunu plynu a ropy z Ruska. Teprve v okamžiku, kdy Rusko jako dodavatele nahradí plně USA a jeho spojenci bude plán úspěšný na 100%. Proto USA potřebuje vyvolat konflikt, v němž bude Rusko označeno za agresora a zatáhnout novou železnou oponu mezi ním a zbytkem Evropy.

Ukrajina tedy jak vidíte, slouží pouze jako prostředek k tomu, jak získat evropský trh pro USA. Poté, co konflikt vypukne a ukrajinská armáda bude poražena, vytvoří armáda USA v rámci aliance mohutnou opevněnou linii mezi novými hranicemi Ruska a státy patřící k NATO. Ukrajina bude obětována a připadne k Rusku, zda celá, nebo jen po řeku Dněpr je otázka, na kterou přinese odpověď jen čas. Americe připadne jako partner celá Evropa a Ruská federace se zaměří na Asii a Jižní Ameriku. Velká světová válka nezačne, nebo bude aspoň o několik desítek let odložena. Takový je americký plán, který se vší pravděpodobností vyjde. Opravdovou obětí nebude nakonec Evropa, ani samotná Ruská federace, ale ukrajinský lid, který uvěřil svým ze západu dosazeným vůdcům sliby o nádherné budoucnosti v EU. Mnoho nevinných lidí zemře, než celá tato geopolitická mocenská partie rozehraná USA skončí.

Rád bych se mýlil, ale myslím, že jiné řešení celosvětové krize bez rozpoutání třetí světové války v situaci, kdy USA chce za každou cenu zůstat ještě aspoň na několik příštích desetiletí dominantní západní velmocí vlastně ani není.

Ladislav Kašuka.