Chovají se jako madam du Barry před popravou. Každá vteřinka, každý „petit moment“ jsou jim dobré na okrádání a ohrožování občanů, rozvracení Evropy, vymýšlení nesmyslných povinnosti pro většinu a ještě nesmyslnějších práv pro menšiny. Nikdy s tím nebudou hotovi, dokud gilotina nespustí.

Otřesný obraz, který toto utěšování se nabízí, zcela vymazává otázku, co bude pan Macron dělat, až zvítězí. Elitám je to jedno. Stačí jim, že zvítězí lehce manipulovatelný muž bez jakéhokoliv zázemí a zkušeností, jehož jedinou kvalitou je, že se nejmenuje Marie Le Pen. Naučil se pár frází z pseudokorektního eurospeaku a k tomu občas vykřikuje „vive la France“ a „vive la Republique“…

Jako bonus Macron nabízí garanci toho, že nebude v čele Francie nikoho obtěžovat, bude se pilně všude účastnit, gratulovat a kondolovat. Bude říkat, co se má říkat a k tomu, že má všechny rád…

I domácí zvířátkům na dvoře bude říkat, že je má rád, jak jsem to viděl na jedné z kreslených anekdot. To úplně stačí, aby získal hlasy těch Francouzů, kteří jenom chtějí zachovat status quo, které už tu dávno není.

Je to velké poučení pro každého, kdo by si snad chtěl myslet, že Francie bude něčeho hybatelem. Nikoliv, Francie žije sebeklamem své slavnější minulosti a postupně se utopí ve svých vlastních problémech, které se bojí sama sobě přiznat. Raději zvolí loutku, která bude tento sebeklam hlásat jako pravdu. Až poté bude nastolena otázka, jestli budou v Elysejském, Matignonském a mnohých dalších palácích Francie dříve potomci maghrebských přistěhovalců nebo příznivci Marie Le Pen.

Osobně sázím na ty první…

Ladislav Žák

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.