Upozorňuji na to mimo jiné proto, že nadcházející čas bude ještě nějakou dobu charakterizován trpělivým úsilím moderních inkvizitorů, kteří budou hluboko do minulosti prohrabávat se stále dokonalejšími „softwary“ texty svých schopnějších kolegů, hledat shody jinými texty a budou je denunciovat, dílem jen tak ze zvrácené radosti nad neštěstím druhého a dílem proto, aby zaujali jejich místa, dílem proto, aby ukázali nový zvrhlý etalon mravní čistoty.
Budiž jim přáno, dějiny ukazují, že tito strážci čistoty neskončili vždy úplně slavně, často dokonce v očistném ohni hranice na větších či menších náměstích. Horší je, že než k tomu došlo, tak tito apoštolové čistoty a denuncianti napáchali bohužel mezi svými bližními opravdu hodně škody a neštěstí. Zmanipulované archivy interpretované indoktrinovanými jedinci tak už nebudou jediným zdrojem zastrašování lidí a jejich následného veřejného mediálního lynče. Kdo by chtěl příklad, připomenu současnou kauzu profesora Martina Kováře, který byl za plagiátorství mediálně odsouzen ještě dříve, než se vůbec mohlo něco v univerzitních orgánech přezkoumat seriózně přezkoumat.

Nadcházející čas bude patřit stále více těm z nás, kteří jsou přesvědčeni, že vlastní názor, pohled na věc politika jsou pro Českou republiku a možná pro lidi vůbec zbytečným luxusem nebo dokonce překážkou na cestě k lepším a světlým zítřkům. Není to nic nového, v posledním století jsme byli svědky rychlé normalizace ve jménu cizí moci, nastolení nového status quo a popření starého hned několikrát. Proněmečtí normalizátoři se vyřádili na troskách První republiky a prosovětští na troskách Pražského jara. Nyní začínají ti probruselští likvidovat trosky autonomních politických ambicí samostatné České republiky.

Je třeba spravedlivě připomenout, že trosky, které normalizátoři likvidují, se neocitly na scéně jenom jejich přičiněním. Spíše naopak. Dá se říci, že mnohým čističům ve jménu vnějšího řádu došla trpělivost s často tragickým domácím politickým kutilstvím, čučkařstvím a pinožením a nebylo tak pro ně nikterak obtížné situovat se do pozice apoštolů vyššího dobra, pořádku a hlavně moci.

V naší zemi se v důsledku působení vnitřních i vnějších podmínek postupně utvořila poměrně vlivná skupina mladých a vzdělaných lidí, kteří se prostě rozhodli vsadit na budoucí vliv EU na chod naší země a spojit s ním svou budoucnost. Podobně jako před osmdesáti lety někteří z nás vsadili na Třetí říši a před padesáti lety na Sovětský svaz a jejich hotové názorové a hodnotové struktury včetně pravidel a zákonů, ať již byly pro zemi a její lid jakkoliv ponižující nebo dokonce zničující. Prosím, abych nebyl popotahován kvůli celé řadě odlišností, které období kolem let 1938, 1968 a dnešek sebou přirozeně nesou.

Vlastní názor a pohled na věc jsou asi tou největší hodnotou, kterou lidská bytost může ve vztahu ke svému prostředí mít. Musí si ji s e značným úsilím postupně utvářet a celý život na této hodnotě trpělivě pracovat. Může ji i ve svém prostředí prosazovat a pak váha této hodnoty je spojena s ručením, které je ona lidská bytost ochotna za svůj názor poskytnout. Hodnoty, pro které stojí za to žít, jsou ty, pro které jsme ochotni umřít, to říkával Mistr Jan Hus a také to předvedl v praxi. Tak jako mnozí před ním i po něm stál celým svým životem za svou pravdou a taková pravda se stala pravdou mnohých.

Doba, která nastupuje, bude přát těm, kteří budou ochotně přebírat názory cizí. Z vychytralosti, pohodlnosti, za peníze i prebendy. Z vlastní blbosti nebo za cizí peníze, jak říkával Jan Werich. Dovoluji si tedy všem čtenářům těchto řádků popřát mnoho trpělivosti, úspěchů a věčné nespokojenosti při utváření vlastního názoru na svět. Přeji nám všem, aby doba nové normalizace a jejich slouhů, jejích normalizátorů, inkvizitorů a denunciantů i přičiněním našich vlastních názorů skončila co možná nejdříve…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.