Rakouský vysoký důstojník tajné služby zástupce velitele Kundschaftstelle byl Rusy donucen ke spolupráci v roce 1905 kvůli své, carskou rozvědkou odhalené homosexualitě a postupně se stal agentem kde koho, kdo jemu a Rusům zaplatil. Francouzů, Italů, Srbů a v neposlední řadě i samotné Černé ruky. Uplynulo osm let, byl rakouskou službou odhalen, přiznal se a v zájmu zachování všeobecné korektnosti, které se tenkrát říkalo společenské dekórum, vojenského tajemství a částečně i jeho vlastní cti byl vyzván kolegy důstojníky k sebevraždě. Zastřelil se ve vídeňském hotelu v květnu 1913. Od jeho odhalení do jeho sebevraždy neuplynul ani jeden den.
Uplynulo více než sto let a máme tu jiného rakouského plukovníka, který je údajně agentem Ruska. Tady podoba, nejen s ohledem na slovo „údajně“, končí. Dovolím si pouze politicky a genderově nekorektní poznámku, že dnes by ho bratr Rus na homosexualitu nedostal, dneska je to přednost. Ale jsou tu i jiné odlišnosti. Nikdo nikoho neusvědčil, vyšetřuje to rakouská prokuratura. Nikoliv na základě autentických rakouských zjištění, ale na udání ze zahraničí. Prý to není osm let, ale celých dvacet. Plukovník, údajný špion, byl zatím jenom penzionován, nevíme, jestli sešlostí věkem nebo ztrátou důvěry, ale už to o něm ví celý svět. Žádná čest, žádné dekórum, žádné utajení, ale veřejný a hlavně dlouhý až nekonečný mediální lynč. Probíhají diplomatické rituály, odříkají se zahraniční cesty a jako na potvoru zrovna té dámy, s níž na její vlastní svatbě tančil ruský prezident, prostě mediální bomba…

Rozjíždí se další mediální kampaň, ve které není podstatné, co se doopravdy stalo, prostředkem je samotná kampaň, která pracuje s uvěřitelným motivem a navíc opakovaným motivem ruského špióna v rakouské armádě stejně jako jiná kampaň, pracující s uvěřitelným mnohokrát opakovaným motivem zabíjení vlastních zrádců tajnými službami. Kampaň funguje a bude fungovat spolehlivě a dlouho. Překryje spolehlivě celou řadu skutečných událostí.

Dovolím si druhou nekorektní poznámku, že je zvláštní, že tam, kde byl zavražděn novinář na konzulátu vlastního státu, žádná kampaň neběží… Prostě to asi není uvěřitelný a opakovaný motiv, nebo že by to byl prostě saúdský standard nehodný pozornosti…?!? Konec konců, Saúdové šéfují v OSN lidská práva, takže to, co dělají s lidmi, je nepochybně žádoucí součástí mezinárodních lidskoprávních standardů. Jak říkal za mlada „starej Procházka“, když jeho Sissi nezvládla španělskou etiketu na jeho dvoře, „…co činí císařovna, je etiketa…“

Jak říkají sami Rakušané: „wirklich ist, was wirkt…“ „skutečné je to, co působí…“

Jinak platí jen to, že tu máme penzionovaného rakouského plukovníka…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.