Svět tajných služeb je pro ně něco jako plamen svíčky pro můru. Jsou jim okouzleni, omámeni a oslepeni, a pokud toho nenechají, tak se dříve nebo později také spálí. Sdělení, že se na našem území pohybují osoby sympatizující nebo dokonce spolupracující s terorismem, nemůže překvapit nikoho, kdo se dokáže dívat jenom trochu kolem sebe. Dokonce většina z nás je natolik loajální ke svému státu, že věří, že je z toho někdo kvalifikovaný podezřívá a podle toho koná.

Někteří politici i myslí, že když se budou tulit k celebritám, koketovat s tajnými službami a tvářit se, že nemohou ani naznačovat, že je to učiní zajímavějšími a volitelnějšími. Celebritám i tajným službám je to dobře známo, a tak dokážou s politiky skvěle manipulovat. Svět tajných služeb stojí na spoustě tajemna, ale skutečností je, že se s notorickou pravidelností před skutečnými změnami selhávají a jen zcela výjimečně schéma jejich činnosti vybočí z obrazu, který nabídla Šíleně smutná princezna.

To nejhorší, co může tajné služby potkat, je to, že jejich tajemné moci a kouzlu přestanou lidé podléhat. Obraz Donalda Trumpa, který se tajným službám otevřeně postavil a některým jejich zprávám se přímo vysmál, je jim nesmírně nebezpečný. Podobně se chová Vladimír Putin, řada dalších politiků a v neposlední řadě Miloš Zeman. Stále více je navíc patrné, že tajné služby jsou občany nahlíženy jako pijavice veřejných peněz, které parazitují na strachu a obavách veřejnosti, které z větší části samy vyvolaly. Hrozí tradiční vylévání vaničky i děťátkem, ale kde něčeho moc, tam je toho příliš. O oblbování to platí neméně.

Tajné služby jsou tradičně víceméně bezradné tam, kde nemají na druhé straně podobně fungující partnery, se kterými by kuly pikle. V tomto ohledu se na ně nemůžeme v boji se skutečným islámským terorismem, který nemá žádné partnerské zájmy a jde mu výhradně o porobení světa, vyvraždění a zotročení nevěřících, příliš spolehnout. Zkrátka a dobře tajné služby většinou nedokážou řešit problémy, které samy nevyvolaly. Jejich zprávy o skutečném světě jsou obecně více k pláči než k smíchu.

Právě spoléhání se na stát, včetně tajných služeb, v tom smyslu, že nám může zaručit bezpečnost, je ohromnou chybou občanů a kromě nedostatku pudu sebezáchovy a přirozené plachosti to svědčí rovněž o jejich pohodlnosti a nechuti bránit a chránit společnost a tím i sebe. Nechte to na nás, nešťourejte nám do toho, mlčte a dobře nás plaťte, zní z druhé, temné strany.

Pokud ovšem podobný povyk o ohrožení piklí tajných služeb zazní i na nevinnou poznámku prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil, je to poněkud absurdní. Společnost řízenou rytíři pláště dýky a jejich slouhy nechce nikdo z nás, kdo pochopil Šíleně smutnou princeznu, a měli bychom to dát jasně najevo… Zatím se zdá, že nás víc věří na Jamese Bonda. Možná to změní současné mimořádně hysterické až tragikomické výkony amerických tajných služeb ve vztahu ke změně osoby amerického prezidenta…

Snad i díky jim na straně víry ve spasitelnost tajných služeb a nutnosti jim podléhat zůstanou jenom ti mentálně slabší…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.