Původně jsem chtěl psát o dvojím metru, který použila média při hysterickém hodnocení přítomnosti diváků ve skyboxu na Slávii nebo na party v teplickém hotelu a naproti tomu při velice krotkém komentování až pokorném mlčení při hodnocení setkání účastníků Českého lva. Když jsem o tom přemýšlel, napadlo mě, že je to všechno projev onoho příslovečného „rozděl a panuj“.

Když skutečně onemocníme nemocí covid-19, dochází v našem organismu na buněčné úrovni k interakci s koronavirem. Dochází k výměně informací, k informační nebo možná hybridní válce mezi virem a buňkou. Toto biologické válečná fronta probíhá výlučně v našem organismu a z této prosté skutečnosti vyplývá naše nezpochybnitelné právo se vyjadřovat k řešení epidemie, protože jsou to právě my, kterým jde v epidemii o zdraví a životy. Stejně tak nám ovšem ze stejné skutečnosti vyplývají i povinnosti, protože bychom měli při úsilí o záchranu vlastního zdraví a života dbát na zdraví a životy lidí ve svém okolí. Nemůžeme za ně bojovat na jejich vnitřních „virobuněčných“ frontách, ale neměli bychom zbytečně zhoršovat svým bližním jejich psychosomatickou kondici a resilienci pro odolávaní virové epidemii. To znamená nepřenášet na ně virus a blbou náladu, popřípadě blbou náladu a virus.

Je to tak, že si jen obtížně můžeme být jisti, jaký má na našich problémech podíl údajný původce problému, v tomto případě „koronáč“ a jaký údajné řešení problému, tedy tzv. „vládní opatření“. Medicína se od svého počátku zabývá iatrogenií, ale v ostatních oblastech lidské činnosti se neblahým následkům řešení problémů moc pozornosti nevěnuje. Vzpomínám si jen na bonmot, že nejlepší prostředí pro skutečnou korupci je atmosféra boje s korupcí a také na několik bonmotů o páchání dobra. V této souvislosti se zdá nepochybné, že mimořádný podíl na drtivém dopadu epidemie do naší společnosti má deklarovaná „válka s virem“ s důrazem na slovo „deklarovaná“. Jsou to tedy především informace a všudypřítomný informační chaos, který nám ničí osudy, zdraví a životy.

Bohužel, politici, média a lidé na sociálních sítích se v tomto chaosu vyžívají, a když vidí dopad tohoto chaosu na lidi a společnost, zvyšují své úsilí o jeho prohloubení. Základní strategií je společnost rozdělovat, štvát jednotlivé skupiny proti sobě, rozkládat důvěru a zvyšovat hněv ve společnosti. Záminky jsou nejrůznější. Bohatí proti chudým, umělci proti lidu, sportovci proti lidu, umělci proti sportovcům. Stačilo poněkud přitroublé ministerské prohlášení, že program umožňující návrat diváků do hledišť byl určen především pro kulturu a nikoliv pro sport, a byla vytvořena další fronta, na které je možné štvát lidi proti sobě. Těch drobnějších i větších front se za rok epidemie vytvořily desítky a desítky a společnost se podle nich rychle rozděluje do nesmiřitelných táborů. Cílem je dostat všechny do boje proti všem. Základním nosičem vzájemné nedůvěry je strach. Vládnutí v EU už dávno zdegenerovalo na pouhou distribuci strachu a v pandemické atmosféře se to mimořádně daří. „To se nám to vládne, když se lidé bojí a drží se doma…“, nabízí se parafráze slavného výroku feldkuráta Katze.

Vždy, když se k nám dostane nějaká informace, která nás chce poštvat proti někomu nebo něčemu, nadýchněme se desetkrát do břicha a ignorujme ji. Nenechme hněv cloumat svým majestátem. Svou rozvážností, nestartováním na první dobrou a bohorovností popudíme především ty, kteří se nám s gustem snaží otrávit život. Jsou mezi nimi politici, novináři a přiznejme si, že často i my sami…

Chtějí nás rozdělit, poštvat nás proti sobě samým a ovládnout. My sami jim v tom pomáháme. Naše nepřiměřené reakce nakonec ničí nás samotné. Naše nepřiměřená autoimunitní reakce nás ničí…

Nedělejme to…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele