Včera jsem ještě vyšel na Roztylech z metra a pod širokou střechou stanice jsem z autobusové zastávky opatřené několika širokými lavičkami pohodlně nastoupil suchou nohou do autobusu směr Chodov. Ten se v klidu po rovince rozjel a po malém esíčku vyrazil do kopce k Chodovu.

Dnes musím opustit střechu stanice a vydat se volným prostranstvím, neosvětlenou pěšinou k frekventované hlavní silnici, kde byla vybudována z nemalých veřejných peněz malá autobusová zastávka. Cestující se na ni jenom těžko vejdou. Zastávka je bez „zálivku“, oddělená od čtyřproudé vozovky jenom s přemalovanými čárami silničního značení. Je vtipně umístěna hned za velkou křižovatkou, takže se dá očekávat řada kolizních situací. Vedou k ní nesmyslné schody a údajný bezbariérový přístup, ovšem bez jakéhokoliv zábradlí. Zastávka je umístěna v kopci, aby se autobus nemohl rozjet jen tak jednoduše a motor mohl vyprodukovat více škodlivých emisí. Už se všichni těšíme na zimu. To budou teprve „rozjezdy pro hvězdy“.

Stavba trvala mnoho týdnů a celá stavba i použité technologie byly zjevně předimenzované, aby se veřejný měšec pořádně protřepal. Výsledek je naopak nadobyčej skromný až ubohý. Nikdo z místních mně známých obyvatel netušil, o co jde, nikdo se nikoho na nic neptal a z posledního čísla radničního časopisu Klíč jsme se dozvěděli, že to nevěděli ani zastupitelé. I oni prý zjistili, podobně jako my, prostý lid, že se něco děje, až když přijel bagr.

Celá tahle šaškárna je zdůvodněna občánkovi na zastávce strohou větou, že jde o „zkrácení doby jízdy“. To je dvě stanice před konečnou skutečné chucpe a „hoprdoks“. Pokud by snad někdo chtěl nějaký příběh o důvodech toho, proč stojí lidé na náměstích a pláních, proč si lidé myslí, že se k nim veřejná moc a správa nechovají dobře a pohrdají jimi, pak tohle je dobrá historka o jednom malém střípku…

Zřejmě nezbude, než se začít důrazně ptát, kdo se na tomto hloupém a arogantně komunikovaném nesmyslu, zastávce, který ztíží život řadě lidí, pořádně napakoval, kdo ho projektoval a kdo to celé podepsal…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele