Pro úplnost dodejme, že z ryze tržního hlediska neobstál projekt zakázky za minimálně 300 miliard korun ani před pěti lety, kdy na něj ČEZ vyhlásil mezinárodní soutěž. Už tehdy, v roce 2009, byla globální ekonomická krize na obzoru a spotřeba proudu v České republice už dobré dva roky stagnovala.

Bylo evidentní, že dostavba má jiné důvody než ty, které se prezentovaly zdejšímu tradičně projaderně naladěnému obyvatelstvu. Ať už šlo o temné dohady kolem možného korupčního pozadí obřího tendru, nebo o dnes už poněkud naivní snahu zprostředkovat domácím firmám po zkušenostech z 90. let, kdy se Temelín stavěl, cosi jako druhý „transformační polštář“, který by pomáhal držet ekonomiku nad vodou.

Teď to tedy vypadá, že vláda i ČEZ udělaly za úvahami tohoto druhu tlustou čáru. Což ovšem nevylučuje, že zítra může být všechno jinak. Dosavadní turbulence na energetickém trhu, o nichž mluví šéf ČEZu, nejsou totiž nic proti tomu, co přijde, pokud se Evropa rozhodne se z role Ruska v současné krizi na Ukrajině doopravdy poučit.

Ten jediný správný závěr totiž zní, že jakákoli energetická závislost na tak agresivním partnerovi jako je Rusko, je vysoce riskantní. Zvlášť když tento partner dokázal v nedávných letech několikrát, že neváhá zneužít vývoz svých surovin jako zbraň. Což ostatně demonstruje i v těchto dnech vůči Ukrajině.

EU je na zemním plynu a ropě z Ruska závislá z 25 procent, ČR ze tří čtvrtin. Na druhou stranu příjmy z těchto komodit tvoří 60 procent veškerého ruského exportu. Státní rozpočet Kremlu závisí na prodeji surovin téměř z poloviny. Žádné sankce by Rusko nepostihly citelněji, než kdyby Evropa přestala být jeho zákazníkem. Pokud se o tom začne diskutovat, ocitne se i jaderná energetika rázem v jiném světle. A ČEZ bude se svými již reálnými plány na dostavbu Temelína ve výhodě. Zvlášť když zrušením tendru je ruské konsorcium jako eventuální stavitel jednou provždy ze hry. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.