Ač jsme téměř v pokleku škemrali, aby na protest proti Rusku každá z těchto na západ od nás situovaných zemí vyhnala ze svého území aspoň jednoho ruského diplomata – nestalo se.

Západ nám zkrátka dal najevo, že něco jiného je, když o podporu žádala před časem Britanie, když tam vypukla aféra se Skripalovými a z ruských ambasád v zemích EU se na letiště ubíraly celé průvody vynaných ruských diplomatů, a když o podobnou podporu požádá Česká republika. Že je zde zkrátka rozdíl mezi zemi opravdu západní a tou, která se o uznání být za západní zemi považována tak křečovitě – a jak vidno zcela marně a bezvýsledně  – snaží. Anebo řečeno ještě jinak: Že pro vztah mezi námi a Západem bude vždy platit a nižádnám způsobem se to nedá zvrátit, že my budeme pokud možno už vždy jejich, ale oni nebudou nikdy naši.

Přiznat si tento fakt by bylo mužným aktem každého Čecha, který se na svět kolem sebe dívá střízlivýma očima. Což je ovšem pro členy politických stran u nás, které vše vsadily na bezpodmínečné vazalství vůči Západu a co nejsveřepější nepřátelský postoj vůči Rusku (a dnes i Číně), nemyslitelné. Takže bylo nutno tento víc než jen rezervovaný postoj západních zemí vůči našemu žadonění o protiruskou podporu vysvětlit jinak. A tak se nejvýkonnější hlavy obou našich protivládních koalic daly dohromady a zvažovaly, jak  na to. A vymyslelo se tohle: Zkazili jsme si prý všechno sami, přesněji řečeno zkazila všechno naše vláda. A to tak, že po celkem ještě uspokojivém úvodu aféry, kdy premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček s dramaticky naladěnými tvářemi a náležitě pohnutým hlasem vystoupili na obrazovce ČT s protiruským vrbětickým obviněním, v dalších dnech ve svých výpadech proti Rusku vláda polevila a ne dost dostatečně protirusky řvala, čímž se prý naše protiruská kampaň stále víc rozmělňovala, což Západ pochopitelně citlivě vnímal. Nu a když viděl, že spíláme Rusku méně než je technicky a mediálně  možno, se svou podporou naší věci zaváhal: Když se oni, Češi, nesnaží na tisíc procent, proč bychom se v jejich věc měli namáhat my, že ano?

Vyslovit tento geniální a jednotný názor obou koalic bylo tedy ve čtvrtek večer na ČT umožněno dvěma pro tento den ustaveným mluvčím svých koalic, když jej za koalici Spolu vyslovil poslanec Skopeček a za koalici Pirátú  a STANu poslanec Farský.

A oba se ve svých vystoupeních tvářili věrohodně. Kdo ví, je dost možné, že tomu, co vycházelo z jejich úst, i docela věřili.