Všichni ho z jeho vystoupení na TV obrazovce známe a nejvíc nás asi zaujala jeho nejistota a plachost, jichž si je jejich nositel dobře vědom, a ve snaze tento svůj hendikep vymazávat a dělat na veřejnost dojem muže rozhodného a schopného, nasazuje do svého jednání i řeči cosi jako neustálou rozdurděnost a podrážděnost (v tom nápadná podobnost s novým ministrem financí Stanjurou), které ovšem nejpůvodnější dojem jeho nejistoty nezmenšují, ale spíše ji jen ještě víc a plastičtěji zdůraňují.
Následující otázka se nabízí sama sebou. Je Gazdíkova nejistota opodstatněná, čili má základ v jeho uvědomění si skutečnosti, že se pod vlivem nepřirozených politických okolností ocitl tak vysoko, kde je a kde by dle svých schopností nikdy a za žádných okolností neměl být, anebo je jeho podcenění sama sebe jeho omylem, protože on je přece člověk schopný a pro úřad, do něhož právě nastoupil, plně způsobilý?
Myslím, že na tuto otázku není ani třeba odpovídat, protože odpověď nabízí skutečnost, že za celou dobu Gazdíkova působení v politice (2009 – 2022), od něj ještě nikdo neslyšel nic rozumného či lidsky srozumitelného, což lze považovat za skutečný výkon, a z jeho činů uvízlo v paměti mnohých snad jen to, jaký protiruský skandál, mířící téměř až k našemu vypovězení války Rusku, dokázal tento muž vyvolat, když letištní personál moskevského letiště Šeremeťovo zcela oprávněně (na palubě se nacházelo víc lidí, než jak bylo uvedeno na celní soupisce), na pět hodin zdržel odlet českého speciálu s českou delegací, vedenou právě pojednávaným Gazdíkem, do Uljanovska.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV