Poprvé jsem si této paní redaktorky všiml, když se v době odborářských protestů v roce 2012 s cynickým uspokojením radovala z faktu, že odborářům se při pochodu Prahou pramálo dařilo lákat do svého průvodu Pražáky, zdravící je z chodníků, a od té doby jsem si redaktorky tak jaksi začal všímal. K čemuž jsem ovšem měl minimum příležitostí, ba dá se říct, že příležitosti téměř žádné, protože už od zmíněného roku 2012 až do čtvrtečního poledne t.r. jsem redaktorku Zlámalovou na obrazovce ČT nespatřil. Čemuž jsem dobře rozuměl: Přece nejsou tak hloupí, aby člověka, který svou nenávistí vzbuzuje zase jen nenávist, a to i k místu a budově, odkud ta nenávist tryská, k sobě zvali.

Inu ve čtvrtek 26. ledna přestal můj předpoklad platit a poněkud divoká tvář redaktorky Zlámalové se prostřednictvím televizního mostu na kanálu ČT opět objevila. A rozkacená jako vždycky. Tentokrát na Babiše, jak příšerně prý se choval při televizním duelu prezidentských kandidátů přenášeného v neděli večer z Národního muzea, jak byl neurvalý, sprostý, hulvátský, vulgární, a neomalený, jak necivilizovaně se prý choval a jak nebetyčný to byl prý vůbec skandál.

Poslouchal jsem to bohapusté láteření a nevěřil jsem svým uším. Vždyť jsem ten přenos viděl od první minuty až do konce a bylo tam všechno opačně, než nám to redaktorka a analytička líčí. Vždyť šlo o boj osamělého Babiše proti spolčené dvojici generála Pavla s moderátorem Řezníčkem, který měl duel nestranně řídit, ale od první minuty se do Babiše pustil, jako by jej za každou cenu chtěl vyprovokovat k tomu, aby tento povstal a síň Národního muzea opustil. Načež by ČT pochopitelně spustila povyk o tom, jak nedůtklivý a narcistní Babiš je a jak choulostivé má nervy na to, aby mohl zastávat úřad prezidenta ČR.