Podnikoví manažeři si teď často stěžují: v médiích se málo píše o prudkém zdražování, jemuž čelíme. Odpověď je nasnadě. Dokud se růst cen materiálů, od dřeva přes plasty po ocel, kromě výrobních cen nepromítne také do cen spotřebitelských, řadového občana tak moc zajímat nebude. Navíc si sami manažeři zdražováním nenechávají kazit náladu. Což uklidňuje i média. Letos v červnu manažeři zhodnotili meziměsíční změnu výrobních podmínek v tuzemském průmyslu jako zlepšení, a to dokonce nejvýraznější za uplynulých alespoň dvacet let.

Růst výrobních cen se do vzestupu těch spotřebitelských promítne zejména tehdy, bude-li trvalejšího rázu. Pak už bude pro výrobce neudržitelné ponížením marže zadržovat plný přenos zdražení do konečných cen. Většinový expertní názor nadále předpokládá právě to, že prudký nárůst cen vstupů je jen přechodnou ozvěnou pandemie. Nečekaně brzké a výrazné uvolnění čínské měnové politiky z minulého týdne je dosud nejzávažnějším varováním, že post-pandemické zotavení zdaleka nemusí být tak hladké, jak se letos na jaře široce věřilo. A to bez ohledu na delta variantu covidu. Zásadnější neduhy čínské ekonomiky a její pomalejší než předpokládané zotavení z covidu by neblaze poznamenaly celý svět, způsobily dezinflační tendence a pokles ceny surovin i materiálů.

Pravděpodobnost trvalejší výrazné spotřebitelské inflace, v Česku v pásmu tří až pěti procent, je tedy jen zhruba pětinová, a spíše se snižuje, i s ohledem na nejnovější vývoj v Číně. Vyloučit ji však rozhodně nelze. Pandemické inflační echo by ale musely podpořit další proinflační faktory, aby se z výraznější inflace stala záležitost středně- a dlouhodobá.