Ankara si zatím stále není ochotná vzít dostatečné ponaučení z měnové turbulence, kterou si v tomto měsíci prošla. Situaci „záplatuje“ dílčími a nepřímými zásahy. Kromě změn v oblasti zdanění úspor omezuje třeba možnosti spekulovat na pokles turecké liry nebo snižuje rezervní požadavky bankám, aby bylo v tamním bankovním systému více likvidity. To ale nestačí. Je tak vlastně jen otázkou času, kdy se lira propadne na nové historické minimum. Pokud prezident Erdogan nepřestane tlačit na centrální banku země, aby nezvyšovala sazby, a pokud se centrální banka k razantnímu zvýšení sazeb neodhodlá, bude to s Tureckem dále hodně nahnuté. Dnes má tedy centrální banka možnost.

Nejnovější, srpnové údaje přitom signalizují pád důvěry napříč tureckou ekonomikou. Meziměsíční pokles důvěry postihl všechny klíčové segmenty, od maloobchodu přes služby až ke stavebnictví. Celková důvěra pak klesla nejníže od března 2009, tedy za poslední takřka desetiletí. To už je docela alarmující. Právě rapidně se horšící nálada řadových Turků je tím, co Erdogana nejspíše dožene ke změně jednání. Spíše než dokonce i mezinárodní tlak. Jde totiž o jeho voliče.

Ještě pár měsíců podobně varovných čísel k sentimentu v ekonomice a Erdogan se bude muset rozhodnout. Buď poslechne varování trhů a dá – byť dávno po dvanácté – centrální bance konečně „zelenou“ k razantnímu řešení situace, tj. dramatickému zvýšení úrokových sazeb. Nebo se ocitne na šikmé ploše možných sociálních bouří, ba i silového řešení celé situace. Doufejme, že si vybere to první. A rozhodně nejen proto, že problémy turecké liry tak trochu stahují třeba i českou korunu. To je ještě to nejmenší.