Miloš Zeman pronesl následující výrok:

„Když ve vztahu, který fungoval skoro čtyři roky, vyhazuješ partnera čtyři měsíce před volbami, tak se chováš jako svině.“ Myslí si snad někdo, že se takový člověk chová šlechetně?

Kromě slova „svině“ mohla hlava státu pronést např. chucpe, sketa, podrazák, ksindl – a jistě by se našla další synonyma. Čeština je po všech stránkách bohatý jazyk. V každém případě spojení „chovat se jako svině“ není samo o sobě urážkou, pokud je podloženo takovými činy, které jsou oním spojením popsány.

Paní učitelko, a jak se chová svině?

 Zaměřme se tedy nejprve na chování B. Sobotky. Vyberu zde tři případy, na nichž hodlám jeho chování demonstrovat:

1/ Premiér Sobotka odvolává z funkce svého zastánce, J. Dienstbiera (Viz ). Místo toho se opírá o člověka, který nejenže je Dienstbierovým názorovým protějškem, ale který šel dříve otevřeně proti Sobotkovi. Aspoň to tak na veřejnosti vypadalo (Viz ). A sám Sobotka vyjadřoval Dienstbierovi svou vděčnost, že stojí na jeho straně (Viz ).

2/ Premiér Sobotka se tváří, že je pro něho koaliční smlouva cárem papíru, na nějž se nemusí brát ohled (To když hodlal odvolat A. Babiše bez souhlasu ANO).

3/ Premiér Sobotka přesvědčoval lidi, jak bude bojovat proti církevním restitucím (Viz ) – před volbami samozřejmě – aby po nich s vážnou tváří tvrdil, že tohle může slibovat pouze populista (Viz ).

 Přemýšlím, jak člověka, který se zachová tak, jako to učinil B. Sobotka ve vybraných třech případech, označit. Je nutno dodat, že v prvním případě zradil důvěru člověka, který ho mohl považovat za osobního přítele. Ve druhém případě zradil důvěru svých koaličních partnerů. A konečně v případě třetím, nejzávažnějším, zradil důvěru svých voličů.

 Pokud někomu vadí příměr pana prezidenta, ať navrhne místo „svině“ jiné, dle jeho názoru vhodnější zvíře, nebo si pomůže příměrem mimo faunu. Já si nemohu pomoci, ale osobně bych hledal ono synonymum u živočichů žijících ve stokách, nebo u malých šelem na území severní Ameriky, popřípadě u savce žijícího v tlupách na afrických savanách a polopouštích. Proti tomu ona zmíněná samice prasete domácího ještě vyznívá z kategorie eufemističtějších.

Kterýžto výrok úplně stačí…

 Miloš Zeman umí nastavit zrcadlo mnohému pokrytectví. Abych si opět pomohl příměrem ze zvířecí říše, potrefené husy vždy neomylně zakejhají.  

Stále ještě premiér, B. Sobotka, reagoval slovy: „Myslím, že dnešní výroky prezidenta Zemana ukazují, že u něj dochází k rozpadu osobnosti a obavám se, to s plynoucím časem bude jen horší...”

V čem vidí onu rozpadlou osobnost? Neměl by se spíše zaměřit na uvěřitelnost jakéhokoli svého prohlášení (Viz )?

 Všimněme si, že se v mainstreamu řeší spojení, které M. Zeman použil – a skoro nikdo se nezabývá obsahem, které toto označení mělo popsat. 

 Nedá mi to, abych si nevzpomněl na výstižné odůvodnění toho, proč je zřejmé, že Josef Švejk je „notorický blb“:„Níže podepsaní soudní lékaři bazírují na úplné duševní otupělosti a vrozeném kretenismu představeného komisi výše ukázané Josefa Švejka, vyjadřujícího se slovy jako ,Ať žije císař František Josef I.`, kterýžto výrok úplně stačí, aby osvětlil duševní stav Josefa Švejka jako notorického blba.“

Kdy sprostota nemá vadu? Vždycky, když se týká Hradu…

Další zakejhání přišlo od osoby, která se snažila vzbudit dojem, že M. Zeman byl u korunovačních klenotů opilý (viz ), třebaže se stále častěji ukazuje, že hlava státu trpí pohybovými problémy (za něž se mu někteří „novináři“ posmívají). Miroslava Němcová, která nemůže Zemanovi zapomenout, že se nestala předsedkyní vlády (kvalitativně srovnatelnou s B. Sobotkou) a že se znemožnila tím, že nedala dohromady oněch 101 poslanců, kterými se oháněla (Viz ), na Zemanovu adresu pronesla: „Miloš Zeman destruuje život uvnitř naší společnosti a hluboce poškozuje obraz naší země ve světě. Jestliže si neuvědomuje dopad svých slov a činů, svědčí to o mentální nezpůsobilosti zastávat prezidentský úřad. Jeho pokračování v prezidentské funkci je ohrožením normálního demokratického provozu v naší zemi“ (Viz).

 Pokud má paní Němcová obavy o „normální demokratický provoz“, může se vyjádřit k následujícím výrokům:

Miroslav Kalousek: „Baník… a to druhé slovo jsem teď zapomněl,“ prohlásil na účet poslance Rykaly, který řekl, že jej měl ministr v kuloárech přesvědčovat, aby podpořil zákon o omezení státní podpory stavebního spoření. Každý znalec sportu ví, které slovo se ministr rozhodl vypustit. Pro ty, kteří tápou - fotbaloví fanoušci z Ostravy pokřikují na zápasech „Baník, p*čo!“  (4. 11. 2011) (Viz).

Petr Nečas: „Když proti Vám stojí lidský dobytek a svině, může se stát cokoli“ (Viz ).

Aleš Rádl (politik ODS, študovaný na ZČÚ v Plzni): „Já myslím, že to, co státní zastupitelství předvedlo, je skandální blamáž neskutečných rozměrů, a ta olomoucká svině by měla ve své funkci okamžitě skončit. Státní zastupitelství vedené osobou, která dílem účelově dezinterpretuje a dílem hrubě a účelově porušuje platné zákony, nemá žádné oprávnění zastupovat stát“ (Viz ).

Bohuslav Sobotka: „Řečeno jednoduchým trumpovským jazykem: Korunové dluhopisy byla cesta, kterou využil miliardář A. Babiš k tomu, aby důkladně ojebal český stát. Říká, že to bylo chvíli legální. Já říkám, že je to velké pokrytectví, když inkasuje peníze z Agrofertu, aniž by je zdanil, a současně se tváří, jak bojuje s daňovými úniky. Tohle je šaškárna!“ (Viz ).

 Karel Schwarzenberg: „Itálie vypadala tehdá ještě líp. Je pravda, že vláda Berlusconiho má vinu, že nezaváděla reformy. Berlusconi bohužel tu dobu prošoustal, místo aby ji využil na reformy" (Viz). 

Nepostřehl jsem též, že by někomu z dnešních mravokárců (zdaleka toliko ne pouze paní Němcové) vadilo, když byl „sviní“ označen prezident republiky (Viz). Stranou potom ponechám, co za slovník jsou schopni mnozí odpůrci M. Zemana použít, když ho titulují (viz). To je holt ta esence ryzí slušnosti a ochrana našich demokratických hodnot. 

Jedna svině demokracii neohrozí…

Pokud tedy již chceme bít na poplach za nějakou morálku, nečiňme tak účelově a pokrytecky. Nechytejme se použitých slovních obratů, ale zabývejme se podstatami problémů. Protože ohrožení demokracie (Například snahy o cenzuru, o potlačování jiných názorů ze strany pana Chovance a jeho „útvaru pravdy“, snahy produkovat seznamy nepohodlných osob lidmi, jako jsou M. C. Putna či S. Slonková) přichází skutečně odjinud, než z trefného pojmenování chování jednoho politika ukládajícího se na smetiště dějin.