Celý rok 2019 probíhají menší či vetší demonstrace, které „bojují za demokracii“, „za svobodu“, apod. Nechci se pouštět do rozboru, co vlastně tento pojem definuje. A jsem přesvědčena, že v různé době je úhel pohledu trochu jiný. V každém případě skutečnost, že demonstrace probíhají, naplňuje jeden z principů demokracie, a to „občanské svobody“ – projevu, shromažďování se, pohybu. Máme politický pluralismus. K 30. 8. 2019 je v ČR registrováno 235 stran a hnutí. Často jsou tady volby, a tudíž si můžeme zvolit svobodně své zástupce (to naštěstí ještě nikdo nezpochybňuje, raději se zaútočí na inteligenci a vzdělanost voličů – podpásovka), takže držitelem politické moci je stále lid.

Pojďme být spravedliví a nevybírejme události, které nás historicky ovlivnily, podle současného trendu myšlení. Tomu se totiž říká manipulace. Každý máme nějaké chápaní světa a pro každého z nás se jeví jako to nejsprávnější. Právě v tom je krása společnosti.
Škoda, že tyto různé názory jsou čím dál více důvodem k pomluvám, rozkolům a nenávisti. A jsem si jistá, že bychom si všichni měli sáhnout do svědomí a nepoukazovat na jiné. Každý je zodpovědný za své jednání a rozděluje společnost každý z nás, pokud nechová respekt k názoru jiného.

31. 8. 1939 se datuje událost fingovaného „Přepadení vysílače v Gliwicích“, která údajně vyprovokovala Německo k napadení Polska a tím začala druhá světová válka, která přinesla odhadem 60 až 72 milionů mrtvých. Existuje několik verzí této události, dokonce existují články, které toto přepadení zcela dementují. Z logického pohledu a s ohledem na zákon příčiny a následku by jedna „akce“ pravděpodobně nemohla zapříčinit tak rozsáhlý konflikt.

Vztahy Polska a Německa nebyly ideální. Polsko samo o sobě bylo dost složité, jak ve vztahu ke svým sousedům, tak k menšinám, které tam žily, a to včetně nás. A to, že Polsko mělo vždycky význam, věděli už i naši panovníci historicky.

Německo nechtělo dobrovolně potvrdit hranice po Versailleském diktátu – smlouvě – míru. Pěkný úkaz úhlu pohledu ??. Vytvořil se mj. tzv. Polský koridor (územní pás, který v období mezi světovými válkami odděloval Východní Prusko od hlavního německého území). Poláci vybírali tranzitní poplatky pouze ve své měně „zlotých“, což Němci neměli. Německu nakonec zbyla cesta pouze po moři, což vedlo k hospodářskému kolapsu Východního Pruska. Také německé obyvatelstvo opouštělo území, které mělo patřit Polsku. Poté Polsko silně podporovalo tzv. „odniemczenie“. Prostě nebyla to jednoduchá doba.

Až v lednu roku 1934 se situace zklidnila a uzavřel se polsko-německý pakt o neútočení. V listopadu byl doplněn oboustranným prohlášením o ochraně národnostních menšin. A tak byl na chvíli klid. I když asi jen naoko.

Po Mnichovské dohodě v roce 1938 (známe jako „o nás bez nás“) si Polsko díky „pochopení“ Německa odebralo část našeho území, ale přesto tisíce Němců bylo nuceno uprchnout…A znovu se objevil na scéně koridor. Hitler prosazoval lidové hlasování – referendum, aby obyvatelé „koridoru“ sami rozhodli, jestli se cítí být více Němci nebo Poláky. Polsko se spojilo s Anglií a cítilo se neohrožené.  Od začátku roku 1939 byli Němci v Polsku diskriminováni i hospodářsky. Hitler 28. 4. 1939 oznámil zrušení paktu z roku 1934 z důvodu porušení smlouvy ze strany Polska. Obě strany už byly dosti výbojné a válka byla na dohled. Pak už šly události ráz na ráz.

23. srpna 1939 podepsali Sověti a Němci pakt o neútočení (tzv. Pakt Molotov–Ribbentrop). V tajných dodatcích si obě země rozdělily sféry vlivu, vzájemnou podporu při jejich vymezování a výslovně připustily likvidaci Polska. 

30. srpna 1939 přišlo údajné fingované přepadení vysílače v Gliwicích a Polsko vyhlásilo všeobecnou mobilizaci.

1. září 1939 začala válka.

Letošní rok je nebo by měl být ve znamení 80. výročí vypuknutí krvavého a odporného konfliktu. Nikdy nezapomeňme a připomínejme si, že konflikty, války a soupeření je nebezpečné a hrůzné. Že ztrácíme kamarády, blízké, rodiče i děti. A už se to nikdy nedá vrátit. Nikdo není lepším jen proto, že svět vidí zrovna tak, jak situace napovídá, že by vidět měl.

Historie je nesmírně důležitá a zajímejme se o ni a mějme k ní úctu. Přesto mějme v paměti, že je to vždy nějaká interpretace. 

Převzato z profilu autorky