Poté, co v polovině září ztroskotal jen o pár dní dříve Západem dojednaný klid zbraní v Sýrii, pokračuje snaha syrské armády vyrvat město ze spárů ozbrojené opozice. Dohoda byla pohřbena kvůli čtyřem náletům západní protiteroristické koalice vedené USA na pozice syrské armády u města Dajr az-Zaur, které si vyžádaly přes 60 mrtvých a které měly směřovat na cíle tzv. Islámského státu, a také neochotě koalice oddělit skutečné teroristy od „umírněných“, představovaných zejména přejmenovanou Frontou an-Nusrá (nyní Džabhat Fatah aš-Šám). Tato teroristická skupina, figurující mj. na seznamu teroristických skupin USA, od začátku klid zbraní bojkotovala. Západ však obviňuje za krach dohody syrskou armádu a Rusko, protože jejich nálety měly údajně zničit humanitární konvoj OSN.

Západní protiteroristická koalice zřejmě s touto teroristickou skupinou ve svých plánech počítala jako se silou schopnou postavit se syrské armádě, o čemž svědčí fakt, že při srpnové ofenzivě „umírněné“ opozice – v čele právě s bývalou Frontou an-Nusrá – na Aleppo USA podle serveru deníku Financial Times „přimhouřily oči“ nad dodávkami zbraní a peněz ze Saúdské Arábie, Kataru a dalších patronů této i jiným teroristickým skupinám. Jak ve své reportáži FT dále píše, když cituje „umírněného“ rebela, Američané tak učinili proto, aby zesílili tlak na Rusko (a Írán), které syrské armádě předtím pomohlo ovládnout většinu Aleppa, a koalice potřebovala zvrátit situaci na svou stranu.

Je zřejmé, že s postupujícími úspěchy syrské armády a ruských leteckých útoků budou patroni teroristů všech barev hledat záminky, jak v očích mezinárodního společenství zdiskreditovat legitimní syrskou vládu v čele s prezidentem Bašárem al-Assadem. Incident s konvojem OSN nese všechny znaky takovéto záminky, která má vytvořit předpolí pro potenciální přímý vojenský zásah USA a ostatních členů protiteroristické koalice nejen v Aleppu. Tuto událost nahlásily jako první příslušníci tzv. Bílých přileb, někdy také zvaní Syrská civilní obrana. Podle organizace zaměřené na výzkum globalizace GlobalResearch jsou členové této skupiny podle vlastních slov dobrovolnickou humanitární organizací. Ve skutečnosti je to skupina vytvořená v roce 2013 v Turecku a financována USA a Velkou Británií, zčásti také Francií. Jak dále GlobalResearch uvádí, název „Syrská civilní obrana“ byl „odcizen legitimní syrské organizace stejného jména“. Ta byla založena již v roce 1953, tedy o 50 let dříve. Také se zmiňuje o tom, že „nová“ Syrská civilní obrana se nechová jako standardní humanitární organizace, protože jsou její někteří členové ozbrojeni, „aktivně vyzývá NATO a USA, aby vojensky zasáhlo“, a v neposlední řadě se vyskytuje převážně na územích ovládaných „umírněnou“ opozicí (viz v Aleppu operující Džabhat aš-Šám), což dále snižuje její důvěryhodnost. Stěží lze v tomto světle věřit tvrzení, že tato organizace zachránila přes 60 tisíc lidí a poskytla materiální pomoc až 7 miliónům lidí, když tolik civilistů se ani v těchto oblastech nenachází.

USA a jiné západní země tedy činnost „Bílých přileb“ využívají jako svého druhu mediálně-politický bič na syrskou vládu a Rusko, protože si uvědomily, že vojenskými prostředky „umírněná“ opozice nemůže syrskou armádu porazit. Jako záminka pro přímou intervenci se nyní hodí „nezávislá, s teroristy nespojená humanitární organizace, jsoucí pod trvalou palbou syrské armády a ruského letectva“. Lze očekávat zvýšenou snahu na poli informační války poškodit Rusko a syrského prezidenta za jakoukoli cenu. Ta se již ostatně rozběhla na plné obrátky, viz obviňování syrské armády a ruského letectva ze záměrného bombardování nemocnic a civilistů v Aleppu, z bránění „syrského režimu“ (jak nazývají syrskou vládu někteří západní představitelé) ve vytvoření humanitárních či evakuačních koridorů, přičemž na popud syrské vlády již byly vytvořeny apod.

Pro USA zvrat poměru sil na bojišti v Sýrii po intervenci Ruska musí být přinejmenším rozčarováním. Jejich strategie vycvičit a vyzbrojit „umírněnou“ opozici skončila fiaskem, kdy nově vycvičené oddíly „umírněné“ opozice buď dezertovaly k „opravdovým“ teroristům, nebo byly v boji prostě nepoužitelné, případně jim určená materiální pomoc byla prodána samozvanému Islámskému státu. Protiteroristická koalice a její úsilí efektivně bombardovat tzv. Islámský stát také doplácí na nekoordinovanost útoků se syrskou armádou. Nemá totiž zcela přesné údaje o rozmístění cílů, nemá k dispozici návodčí ze syrské armády a pravděpodobnost, že při náletech zasáhnou nesprávný cíl, je tím pádem vysší než u ruského a syrského letectva. Údaje tajných služeb ani informace od tzv. umírněných rebelů nemohou tato data nahradit. USA se však v této souvislosti odmítly zapojit do protiteroristických akcí společně s Ruskem a syrskou armádou. Pochopitelně, musely by totiž vedle IS útočit i na „umírněnou“ opozici, což není v zájmu ani jich samých, ani jejich spojenců. Pro Ameriku je účast v konfliktu v Sýrii neefektivní i z hlediska vynaložených prostředků. Podle serveru amerického deníku The Washington Post stojí USA finanční a vojenská podpora syrské opozice tajnými službami až bilion dolarů ročně, přičemž minulý rok Výbor pro zpravodajské služby Sněmovny reprezentantů navrhl snížit tuto částku o 20 %. To svědčí o tom, že ani američtí politici této strategii řešení války již příliš nevěří.

USA navíc neměří všem stejně. Letecké útoky arabské koalice vedené Saúdskou Arábií si minulý týden vyžádaly podle různých zdrojů včetně regionálního zástupce OSN od 82 až 140 mrtvých a stovky zraněných při konání pohřebního obřadu v jemenském hlavním městě Saná. Arabská koalice podíl na náletu popřela, nicméně jedním dechem dodala, že je ochotna se na vyšetřování tragédie podílet. Od amerických činitelů se jí dostalo pokárání a Bílý dům prý přehodnocuje další spolupráci se Saúdskou Arábií. Když srovnáme reakci USA na události v Sýrii a Jemenu, nezbývá než konstatovat, že není bombardování jako bombardování. Není asi nutné zde uvádět, že USA je největším dodavatelem zbraní saúdské královské rodině a nejbližším spojencem na Blízkém východě...

Problémem některých západních politiků ve vztahu k zahraniční politice USA je to, že se domnívají, že pomáhat Americe je přece dobře, protože sdílíme stejné hodnoty. To však neimplikuje, že máme i shodné zájmy; „dobré“ západní hodnoty nejsou synonymem pro „dobré“ zájmy států. Je načase si konečně říci, jaké zájmy má na Blízkém východě USA a jiní zainteresovaní hráči, jaké zájmy máme my jako Česko a jak do toho zapadají postoje EU. Pokud budeme i nadále ve vleku zahraniční politiky jiných států a neujasníme si, jaké cíle mají ony a jaké my, poškodíme se tím jen sami. Skutečně chceme napomáhat proxy válce vedené Saúdskou Arábií proti Íránu na Blízkém východě, kde Sýrie je jednou z front? Ať bude česká nebo evropská zahraniční politika jakákoli, jisté je to, že kdo zvítězí v bitvě o Aleppo, vyhraje pravděpodobně zápas o Sýrii.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.