Kdybych byl ještě komentátorem před šesti lety, byl bych hotov raz dva. Obě ženské upálit!

Prožil jsem dost času ve sněmovně a vím, jak málo někdy rozhoduje, jestli jsi ministrem nebo řadovým poslancem, nebo dokonce ani řadovým poslancem ne. Vím i jak se dělají mediální kampaně. Sám jsem toho byl, byť jako velice skeptický komentátor nedobrovolnou součástí. Chvála Bohu jsem nikde neudělal zásadní chybu.

Síly a náhody kolem oněch dvou dam se nakupily a všichni máme tendenci je hodnotit skrze málo údajů. Máme tendenci se jim smát za pár chyb a zahodit všechno, co je na nich dobrého. (Už slyším mou ženu, jak říká: Ty poskoku Babišův)

Chci říct ale něco podstatného. Lidi politika děsivě mění. I slušný a chytrý člověk, když se stane členem vítězící strany, ba když se zalíbí předsedovi (pozor, ta strana se může jmenovat ODS, ČSSD či TOP) myslí si, že je superman či wonderwoman. Přestane vnímat své limity, své nedokonalé vzdělání, aroganci a neslušnost. Vnímá poskoky a obližmisky, kteří se na něm přiživují a udělají všechno pro to, aby se na něm přiživovat mohli dál.

V politice musíte chtít pořád víc a víc a výš a výš nebo si vás přestanou ostatní politici vážit. Musíte se tlačit dopředu, být na fotkách vedle opravdových držitelů moci, abyste na ní dostali podíl. Jsou lidé, kteří ovládnou toto umění: být na fotkách vedle opravdových držitelů moci. Jako v pradávných dobách se domnívají, že na ně dopadl jakýsi odlesk a oni jsou osvíceni. A pak dostanou křídla.

Tedy, myslí si, že dostali křídla.

A skočí…

Kéž bych měl takovou odvahu.

Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora