Sobotkova slova o „společném národním zájmu“ mohou připomínat neblahé pokusy z minulosti založit naši zahraniční politiku na negaci a kritice.

Jedním z předních představitelů tohoto pojetí obhajoby národních zájmů byl v parlamentních volbách v roce 2002 současný europoslanec za ODS Jan Zahradil. Nebyl ovšem sám, spíše jen otevřeněji vyjadřoval všeobecnou tendenci.

Tehdejší boj za národní zájmy sjednotil politickou scénu napříč spektrem. Všechny politické strany se shodly na platnosti Benešových dekretů, i když k tomu neexistoval žádný hmatatelný důvod. Nehrozila totiž žádná revize poválečných událostí, jak nám tehdejší politici namlouvali.

Jan Zahradil jako jeden z našich europoslanců ukazuje jeden možný přístup k národním zájmům – totiž strach ze všeho, co přichází zvenčí. Teď je ale příležitost začít s novými europoslanci novým způsobem.

Je symbolické, že setkání u premiéra se z nově zvolených českých europoslanců nezúčastnili mimo jiné právě europoslanci za ODS Jan Zahradil a Evžen Tošenovský, za stranu Svobodných pak Petr Mach. Jejich neúčast ukazuje, že premiérovi jeho slib hájit společné národní zájmy nevěří, neboť jejich vlastní přístup k nim je oproti tomu Sobotkovu hodně odlišný. Neuvědomují si ale důležitou skutečnost. Když jsme před 12 lety čekali na vstup do Evropské unie, daly se naše obavy z neznámé budoucnosti možná trochu chápat. Nyní ale poté, co z Evropské unie více bereme, než dáváme, se to dá pochopit jen stěží.

Vycházet z čistě obranářského pojetí národních zájmů už neodpovídá současné situaci. Tento fakt vzala v úvahu i ta nevelká část českých voličů, která přišla k eurovolbám. Ukazuje se, že jim jde spolu s premiérem Sobotkou o prosazení jiného pojetí obhajoby národních zájmů, než jaké jsme znali z minulosti. V čem toto nové pojetí národních zájmů spočívá? Především ve zdravém sebevědomí.

To se projevuje tím, že nemáme strach z Evropy a snažíme se z ní nejenom společně čerpat, ale také do ní zároveň něčím přispět. To znamená nebýt jenom nějakými kritickými kverulanty. V tom se doufejme, sám Sobotka poučil poté, když v roce 2009 pomohl svrhnout Topolánkovu vládu během našeho evropského předsednictví. I když tehdejší vláda se svým heslem „Evropě to osladíme“ příliš proevropsky nepůsobila, svržení vlády se ale konec konců divili i evropští sociální demokraté.

Věřme tedy, že většina nových europoslanců, kteří se setkali s premiérem, budou nositeli nové „obhajoby národních zájmů“. Přání premiéra europoslancům, „aby je nespolkla velryba“, může totiž působit podobně, jako když bývalý prezident Klaus varoval, „abychom se v Evropě nerozpustili jako kostka cukru v šálku kávy“. To by naznačovalo, že se premiér Sobotka nepoučil. Přesto však můžeme mít naději, že myšlenka premiéra Sobotky o větší vstřícnosti vůči Evropě je míněna vážně. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.