Suverenita našeho státu je z tohoto hlediska, řekněme, sdílená. Pokud "naše" podnikatelské struktury požadují jakoukoli reformu našeho vzdělávání, např. povinnou maturitní matematiku, je naprosto namístě se ptát, zda si majitelé montovních linek a vládnoucí exportéři peněz přejí v našem prostředí polozávislého území vzdělané lidi s nezávislým a kritickým myšlením, nebo schematicky a algoritmicky uvažující pracovní sílu. Zvažovat tyto věci v souvislosti a napsat o tom článek, jak učinila Táňa Fischerová, je zajímavé a přínosné. Naproti tomu je text Zdeňka Dostála množinou irelevantních a konvenčních frází, které spolu souvisejí asi jenom tam, kde si vzájemně odporují.

Následující komentář se v kontextu diskuse o společenském a vzdělávacím přínosu tzv. matematiky pokusí 

1. stručně pojmenovat některé omyly sdílené zastánci povinné maturitní zkoušky,

2. uspořádat omyly a nepřesnosti v Dostálově článku "O užitečnosti matematiky...", který chtěl být polemikou s mým komentářem o příčinách migrační krize ("O neužitečnosti matematiky" LN, 9. 9. 2016) a s textem Táni Fischerové o škodlivosti jedné povinné maturitní zkoušky (DR, 30. 6. 2016) a

3. uvést další příklad obecně destruktivní činnosti provozované matematickým přírodovědcem, abychom měli nové téma k debatě. Zatímco o podstatném podílu aplikované matematiky např. na ekonomické krizi r. 2008 s katastrofálními následky pro milióny lidí dnes pochybuje jen málokdo, absurdní vývody některých oficiálních fyziků z důvodů politické korektnosti dosud přehlížíme, přestože jsou pro společnost neméně škodlivé.