Soud mě odsoudil a mé provinění jsou opravdu těžká. Dopustil jsem se zakázaných slov a myšlenek. V některých ze svých textů jsem totiž vyslovil názor, že přesun Afriky a Blízkého východu do Evropy pravděpodobně přinese Evropanům jenom násilí a bídu a nedá se vyloučit, že i definitivní zkázu. Dále jsem uvedl, že organizované, hromadné, či dokonce násilné překračování státní hranice cizího státu se dá považovat za válečný akt, že v takovém případě jsou bezpečnostní složky daného státu povinné tomuto jednání zabránit, a že pro tento účel se mnohem více hodí použití střelných zbraní, než například automatu na zmrzlinu. Ano, všechny tyto věci si opravdu myslím. Uznávám ale, že je možné, že se mýlím. 

Připouštím, že je možné, že Afričané a obyvatelé Blízkého východu odmítají pracovat pouze ve svých rodných zemích a v Evropě pracovat budou. Je také možné, že ve svých rodných zemích pracují, ale že plody jejich usilovné dřiny někam mizí působením jakýchsi zlomyslných nadpřirozených sil. Je možné, že se tito lidé chovají násilně jenom ve svých rodných zemích a v Evropě se tak chovat nebudou. Je také možné, že se tito lidé násilně nechovají ani ve svých zemích a násilí se tam dopouští jakési tajemné, pro nás neviditelné, bytosti z jiných galaxií. Je možné, že se tito lidé nekontrolovaně množí jen ve svých rodných zemích a v Evropě to dělat nebudou. Je možné, že se tito lidé nekontrolovaně nemnoží ani ve svých rodných zemích a jejich strmě vzrůstající počet je důsledkem jakési přírodní katastrofy, kterou lidská vůle nemůže ovlivnit. Je možné, že tito lidé jsou kromobyčejně vzdělaní, přizpůsobiví, tolerantní a pracovití, a Evropa pod jejich dělnýma rukama a výkonnými mozky bude vzkvétat natolik, že se vylepší životní podmínky původních Evropanů do té míry, že přestanou vymírat. Je také možné, že žádné státní hranice nejsou potřeba, a všichni, nebo vlastně jenom obyvatelé Afriky a Blízkého východu, mohou trajdat do Evropy, jak se jim zachce. Je možné, že pravým úkolem ozbrojených složek evropských zemí není ochrana hranic evropských zemí, ale pro pobavení obyvatel Afriky, Blízkého východu, Afghánistánu a dalších zemí třetího světa, hrát na loutnu, metat kozelce, sloužit jim jako fackovací panáci, nebo živé terče, či jim servírovat občerstvení. Je možné, že muslimové vstupem do Evropy okamžitě zavrhnou islám a stanou se zarytými demokraty. Je možné, že černoši z Afriky (newspeakem „Afroafričané“) vstupem do Evropy okamžitě zahodí své způsoby uvažování a chování a přijmou ty evropské... Zatím tomu všemu sice nic nenasvědčuje, ale uznávám, že to tak může být, a každý by měl mít právo to tvrdit. Já bych však chtěl mít právo tvrdit opak. Soud ale řekl, že toto právo nemám. Tím ovšem naše justice říká, že shora uvedené teorie pokládá za pravdivé, a to dokonce natolik, že jde o dogmata, jejichž zpochybnění je potřeba trestat.   

Všechny shora uvedené teze sice odporují historickým zkušenostem lidstva, objektivním skutečnostem, dosavadnímu věděckému poznání i logickému myšlení, avšak naše justice po mně chce, abych těmto teoriím věřil, nebo se tak aspoň tvářil. Aby to bylo ještě jasnější: naše justice po mně žádá, abych se stal idiotem, nebo se jako idiot tvářil, anebo abych alespoň držel hubu. Je roztomilé, že úplně totéž po mně chtěli při pravidelných výsleších v druhé polovině 80. let estébáci. Tehdejší soudruzi se nikdy neodhodlali k tomu, poslat mě do kriminálu – zřejmě svůj boj proti ideonepříteli nebrali zas tak vážně. Současní soudruzi mě do kriminálu posílají. Jde tedy o soudruhy mnohem zapálenější, což se projevuje i tím, že ve svém odůvodnění rozsudku neváhají přisoudit mi slova, která jsem nikdy nenapsal. Ano, poměry se rozhodně změnily k lepšímu…