Velkým problémem současnosti je, že pod pláštíkem humanity se nebráníme růstu minoritních jevů, které tak přerůstají do obludnosti. Lidé se zaklínají pojmy, jako jsou civilizace, humanita a z toho vyplývající genderové eskapády i zcela nekorektní politická korektnost. Vše je zastřešené bezbřehou a vlastně nepředstavitelnou svobodou, která je volně k dispozici. Permanentní technická revoluce skokově předběhla vývoj našich dušiček a my, ve snaze vyrovnat se jejímu tempu, prudce degenerujeme.

Nezasloužený nárůst ega

Základ naší euroamerické civilizaci dala bible. Starý zákon je návodem, jak dodržovat hygienické předpisy a mravní principy tehdejší společnosti. Nový zákon je báje. Je jedno, zda Kristus žil, nebo byl vymyšlen. Symboly, které z příběhu jeho života vyplývají, jsou základem moderního humanitního myšlení. Principy těchto symbolů založily moderní civilizaci. Přestali jsme žít v bázni Boží, tedy v úctě k něčemu, co nás přesahuje.

Současná doba se také vyznačuje nezaslouženým nárůstem ega. Přes rozšířené školství, bezbřehou komunikaci a vysokou životní úroveň se zdá, že procento vzdělanosti spíše klesá, nebo přesněji, ztrácí na významu. Hra na svobodu posiluje růst ega.

Povrchní média, zdegenerovaný politický život, gladiátorský sport, zmatené školství, a dokonce i kultura a umění sklouzly do plytké populárnosti. Školy zapomněly, že mají šířit vzdělanost a utilitárně zaměřeny vychovávají jen obsluhovatele stále komplikovanějších strojů. Krásné a bohaté „zbytečné" vědomosti, které šlechtily ducha, ze škol vymizely. Na uměleckých školách se mimo posilování ega neučí nic jiného. Umělci působící na těchto školách jsou v drtivé většině bez kultury ducha, a dokonce i bez profesních návyků.

Demokracie je klišé

Nejvíc jsou oceňováni ti, kteří přinášejí lidem zábavu. Mnohamilionové platy puberťáků pinkajících míček z jedné strany na druhou či honících se za větším míčem po hřišti, jsou výstižnými příklady. Závažné věci jako by ztratily svou závažnost. Navíc naše nestrukturovaná společnost ani nedovede určit stupeň závažnosti. Objevuje se čím dál víc klišovitosti a beztvarosti. Téměř nic už není konstantní, a to ani v rámci našich časově limitovaných životů.