Traduje se, že muž, který zkusí Asiatku, ztrácí zájem o bílé ženy. Cesta zpět je tedy obtížná. Rozhodnutí pro Asiatku je proto zásadní životní rozhodnutí, jehož všechny důsledky nemusí být hned zřejmé. Na čem ovšem záleží, je konkrétní národnost vyvolené. Z pohledu střední Evropy vše může splývat, ale mezi Asiatkami jsou velké rozdíly. Jsou možná větší než mezi Švédkami, Němkami, Češkami, Ruskami, Italkami, Francouzkami, Angličankami atd.

Čtete právě páté pokračování seriálu o mém životním rozhodnutí oženit se s Filipínkou a všech souvislostech, které jsou s tím spojeny. Všímám si také života v zemi svých asijských příbuzných. První díl si lze přečíst ZDE, druhý díl lze najít ZDE, třetí pokračování je k dohledání ZDE a čtvrtý díl „rozkliknete“ ZDE.

Filipínku šokuje přihlížet českému úpadku

Pověst nejlepších manželek mají Filipínky. Filipíny byly dlouhou dobu španělskou kolonií a proto jsou zemí přísně křesťanskou a katolickou. Morálka Filipínců je na tak vysoké úrovni, že se nám o ní může jen zdát. Filipínci pravidelně chodí do kostela a respektují křesťanská přikázání. Manželství berou vážně jako svazek na celý život. Negativní společenské jevy jako nevěra či rozvod jsou věcí výjimečnou. Moje Filipínka nezná ve svém okolí nikoho, kdo by byl rozvedený. Nevěra se v malé míře vyskytuje u lidí pracujících v zahraničí. Rodinné vazby jsou mnohem silnější než u nás a je zvykem si navzájem pomáhat. Děti vyjadřují úctu rodičům, učitelům a starším při pozdravu úklonou a přiložením hřbetu ruky rodiče nebo jiné autority ke svému čelu, a to i v dospělosti. Co to takhle zavést u našich rozjívených puberťáků? Drzé chování dětí ve škole, které vidí moje Filipínka v naší televizi, ji šokuje. Na Filipínách něco takového nepřichází v úvahu. Neexistují tam ani problémy se vzrůstající dětskou kriminalitou, nevidí se tam u nás stále „populárnější“ týrání zvířat dětmi a publikování takových záběrů z mobilů na internetu. Moje manželka žasne, když v Česku slyší o vzrůstající krutosti vrahů mladších než čtrnáct let na straně jedné a o snaze zakázat tělesné tresty podle některých ministryň na straně druhé. Šokují ji problémy, které začínají nedostatkem disciplíny u dětí a jež dále vedou k nedostatku respektu dětí vůči rodičům a autoritám vůbec a končí týráním a okrádáním rodičů dětmi. Nedokážu jí vysvětlit, že problémy s dětmi nebyly před čtyřiceti lety tak závažné jako dnes. Ona nechápe náš společenský trend v této oblasti.