Otevřeli jste právě šesté pokračování seriálu o mém skvělém životním rozhodnutí oženit se s Filipínkou a o všech souvislostech, které jsou s tím spojeny. Všímám si také života v zemi svých asijských příbuzných a vše porovnávám s neutěšenou situací v Česku. První díl si lze přečíst ZDE, druhý díl lze najít ZDE, třetí pokračování je k dohledání ZDE, čtvrtý díl rozkliknete ZDE a konečně pátý díl je ZDE.

Na Filipínách je bezpečněji než na Václaváku

Příběh našeho česko-filipínského seznámení a manželství jsem vyprávěl mnohokrát a s velkým úspěchem. Často jsem zodpovídal otázku, zda jsem se cítil na Filipínách bezpečně, když jsem se tam vydal sám. Ano, považuji Filipíny za bezpečné, rozhodně bezpečnější, než Václavské náměstí v Praze v noci. Chce to jen jednu jedinou věc: Dokázat si poradit v každé situaci. Nelze popřít, že svazek s Filipínkou má i svá rizika a chce značnou sílu osobnosti vše zvládnout. První byla nutnost stát každý rok přes noc ve frontě před Cizineckou policií. Robustní postava, síla a ochota jít do případného fyzického střetu představovala velkou výhodu, což už je naštěstí minulostí.

Večer vás manželka namasíruje, nebo zmastí?

Závist je v Čechách hodně rozšířená a exotická kráska některé jedince, zejména ženy, popuzuje k různým útokům. Člověk musí být neustále připraven patřičně odpovědět na podobné útoky, což chce silnou povahu, asertivitu a patřičnou váhu osobnosti. Asiatkou naštvete feministky široko daleko. Jejich argumenty tím totiž padnou a zbude jen prázdné nic. Jsou lidé, kteří se mnou již nemluví. Souseda jsem se zeptal, jestli ho manželka také každý večer masíruje a od té doby se mnou sousedka nemluví. Jiná sousedka, taková zapšklá babka, ani nepozdraví, tváří se kysele a polévá náš živý plot herbicidem, což ani policie nedokázala vyřešit. To jsme s jejím mužem spolužáci. Rasismus není v Čechách příliš rozšířený, ale občas vykoukne tam, kde by ho člověk nečekal. Vyskytuje se třeba na úřadech, a proto vyřizuji úřední záležitosti zásadně já.

Tchynin jazyk nevykvete

Tchyně z prvního manželství byla panovačná osoba a ráda manipulovala širokým okolím. Tchán ji držel na uzdě, ale po jeho smrti se vše zhoršilo. Jen u mne padla kosa na kámen. Jsem velice svobodomyslný člověk a nesnáším manipulace. Tchyně si spočítala, že Filipínkou nebude moci manipulovat a jejím prostřednictvím mnou, jako to dělala se svojí dcerou, mojí první manželkou. Tak prohlásila, že žádná Filipínka nebude vychovávat její vnoučata, spustila soudní procesy a kupodivu vyhrála. Zničila tím celou rodinu a z mých dětí udělala prakticky sirotky. Nejhůře dopadl můj syn, který tehdy chodil do základní školy. Představte si malého kluka, kterého vychovávají tři ženské, z nichž jedna je autoritativní, až diktátorská babička. Soud mé argumenty v jeho prospěch ignoroval. Snažili jsme se mu vše s Filipínkou vynahradit při jeho občasných návštěvách u nás, ale naše možnosti byly omezené. Tchyně tím získala tři pečovatele o sebe do konce svého života, z velké části na můj účet.

Nevadí, že nemáme Barnevernet

Právníci dodnes kroutí hlavou, jak byl možný můj výsledek soudu. Možná bych věděl jak, ale nemám důkazy. Soudkyně při vynášení rozsudku kritizovala, že jsem si přivezl Filipínku, což byl jasný rasismus. Můj právník úplně nadskočil, na tom by se krásně otočilo odvolání, ale v písemném rozsudku výrok obsažený nebyl. Škoda. V české justici se dějí někdy hrozné věci. Nevadí ani, že nemáme Barnevernet. Výše popsané nebyla jediná aktivita tchyně a zmanipulovala další lidi, což bylo i na českou justici moc a další bitvy tchyně prohrála. Na mé straně bylo několik znaleckých posudků a několik doktorů, docentů a profesorů, kteří opakovaně soudu vysvětlovali situaci. V posudku dokonce znalci kritizovali příslušné úřady, které místo toho, aby mé rodině v těžké životní situaci pomohly, ještě špatným postupem moji rodinu prakticky zlikvidovaly. Tak vypadá naše reálná spravedlnost!