Celé roky nám „Pražská kavárna“ předhazovala, že neprojevujeme dostatek solidarity – jak by se od členského státu EU slušelo. Vydírali nás dokonce s 50 mladistvými uprchlíky, než se nakonec ukázalo, že taková skupina „mladistvých“ vůbec neexistuje. Kvůli „uprchlíkům“ a tzv. „ne – solidaritě“, již údajně projevovaly státy V4, bylo „kavárnou“ sepsáno jistě - stovky článků.

Guru „Pražské kavárny“ – prof. Pehe – dokonce onálepkoval státy V4, že je to „myš, která řve.“

Ale nyní se dozvídáme, že nejsme jediní – komu je v rámci Evropské unie vyčítána „ne – solidarita“. Je to Německo, jemuž Itálie a Španělsko – a to nemluvím o Řecku, vyčítá nedostatek solidarity. To jste o státu na našich západních hranicích nevěděli, viďte?

Avšak ke cti Německa – dlužno říci, že právě v těchto dnech se i německá kancléřka sklonila k žádostem o pomoc, tedy o tu kýženou „solidaritu“, o níž „poníženě“ prosili už léta jižní státy EU.

Paní Merkelová učinila společně s presidentem Macronem „revoluční“ návrh. Je ovšem otázka, zda ten návrh „projde“ - jak rezervovaně píšou „komentátoři“ z nejmenovaného tuzemského deníku. Problém je v tom, že návrhy obou vůdců musí být schváleny vládami všech států EU. Inu – to je ale pořádný kus „politické“ práce...

Jedná se o celkem „okrouhlou“ sumičku – o 500 mld EUR.

To je objem peněz, který si málokdo – včetně mne – umí představit. Ale jsou takoví jedinci, kteří si tu sumu představit umí, a nejen to – oni také vědí, jak by se s takovým objemem peněz mělo nejlépe „nakládat“. Těm se budeme věnovat až na konci článku – jsou to „institucionální“ investoři.

Ale to není vše, je tu ještě jeden „technický“ problém. A sice – Brexit. Všeobecně se očekává, že návrh obou vůdců, pokud bude akceptován, bude protlačován všemi prostředky. Protože – pokud návrh vstoupí v platnost ještě před datem odchodu Velké Británie z EU, bude jím postižena i Británie. Britští komentátoři již dnes odhadují, že dluh, který by v takovém případě postihl i jejich rozpočet, by mohl být 65 mld. EUR.

Na to Británie nepřistoupí ani náhodou, což tedy nakonec bude znamenat, že Británie odejde - bez dohody.

„Jediným důvodem, proč Itálie a Španělsko potřebují záchranu, je to, že si nemohou vytisknout svou vlastní měnu, jako to však může udělat Británie, Švýcarsko nebo Japonsko,“ píší britští komentátoři. Mezi zeměmi V4 má takovou možnost i Česko, Polsko a Maďarsko, nikoliv však Slovensko.

Pro ilustraci uveďme, jak by taková „solidarita mohla vypadat v případě Polska. Polsko bylo korona virem zasaženo jen lehce (má 20 000 osob nakažených infekcí a méně než 1 000 úmrtí), a navíc má možnost vytisknout si vlastní peníze – má „zloty“. Polsko, podobně jako další státy V4 – mimo Slovenska - nemá tedy významný problém a jistě by ho zvládlo řešit vlastními silami.

Očekává se však, že Polsko bude platit pět procent HDP (25 miliard eur) na záchranu např. daleko bohatší Itálie (polská měsíční průměrná mzda netto je 875 EUR ve srovnání s 1 375 EUR v Itálii – po zdanění (zdroj: wikipedia.org) https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_European_countries_by_average_wage).

Celkově bude třetina „záruk“ pocházet ze zemí mimo Eurozónu! Ještě jednou – vraťme se v tomto srovnání k onomu výkřiku pana profesora Pehe - “myš, která řve“! Inu, „Pražská kavárna“ snese všechno...

Z pohledu Velké Británie je tedy plán obou vůdců navržen chybně. Říkají - dříve či později si země, které neplatí Eurem, tedy země mimo Eurozónu, všimnou, že platí za problémy někoho jiného - a mohou pak samy začít pomýšlet i na svůj vlastní odchod z EU.

Ale nemalujme čerta na zeď. Ale - proč by měly země mimo Eurozónu platit za někoho, kdo je bohatší než tyto země? Inu ano, i toto je ta „solidarita“...

Nicméně – dovolím si ocitovat jistého diplomata EU, který přiznal: „Mohlo by to pomoci v boji proti populistům v Itálii (!), ale pravděpodobně to podpoří populismus v severní, střední a východní Evropě.“

Spor, který se vede uvnitř EU, je také o tom, jakým způsobem se budou získané peníze z „finančních trhů“ rozdělovat.

Tzv. „finanční trhy“ - to jsou naši „institucionální investoři“...

Jádro sporu je v tom, zda se tak bude dít formou grantů (EU je bude rozhazovat z vrtulníku...) či půjček. Půjčky jsou prostředky, jež budou vstupovat do národních rozpočtů a budou se také tak splácet. Tyto půjčky budou poskytovány za nestandardně nízkých úrokových nákladů.

Našemu premiérovi vadí, že by peníze měly jít přednostně nejvíc postiženým zemím, Česko podle něj nemůže být trestáno za to, že situaci relativně dobře zvládlo. Tedy zdá se, že premiér Babiš zase odmítá to, co premiér Macron a kancléřka Merkelová nazývají – „solidaritou“.

Tento přístup má mnoho společného se stanoviskem, jaké lze čekat od zemí, jako je Polsko. Je to doslova tak – chudí budou platit za bohaté.

Ale je tu ještě jeden - skutečně systémový problém. Našemu premiérovi se nelíbí princip, že si peníze půjčí Evropská unie jako celek.

Tomuto problému prosím věnujte „mnoho“ vaší pozornosti – mnoho vaší „mozkové“ kapacity – právě proto, že jde o systémový problém, který může mít tragické důsledky.

A právě zde se dostáváme znovu k oné „solidaritě“, již nyní společně s Francií - projevilo Německo. Německo jako jediný stát, který vykazuje rozpočtové přebytky v EU, vždy – už historicky – prosazovalo pomoc formou půjček. Stejně tak celý sever Evropy. Řecká politická reprezentace o tom ví své. Inu, Německá „šetřivost“ - je legendární.

Ovšem – ze všech států, které si kdy půjčily od MMF či ECB či od jakékoliv jiné banky v rámci EU, se ozývá - půjčka není pomoc!

Paní Lagarde ve svém prohlášení uvedla, že: „Tento návrh dláždí cestu Evropské komisi, aby si dlouhodobě půjčovala finanční prostředky, a především umožňuje, aby byla zemím nejvíce postiženým krizí poskytnuta podstatná část prostředků jako přímá podpora. To je důkazem ducha solidarity a odpovědnosti."

Zůstaňme u první části jejího prohlášení – která je – dovolte mi to říci bez obalu – toxická. Paní Lagardová říká otevřeně, že se tím otevře cesta pro Evropskou komisi vypůjčovat si na finančních trzích – více méně – bez limitu.

A nyní se dostáváme zpět k našim „institucionálním investorům“.

Přemýšleli jste někdy o tom, kdo má tolik peněz, aby si mohl dovolit zapůjčit své prostředky v dostečném objemu – aby to pomohlo celé Evropě?

Státy mají problém kvůli korona viru – ale jsou tu lidé, kteří mají dostatek prostředků, aby „zachránili“ Evropu.

Takovým lidem bychom přece měli být vděční, ne snad? Takoví lidé by měli dostávat něco jako finančního „Oscara“. Pozvěme je do Prahy a dejme jim "Zlatého lva", právě oni by se měli pyšně poředvést na „červeném koberci“ a za potlesku plných sálů z rukou krásných dam - přebírat ocenění, nemám pravdu? Vždyť oni skutečně zachraňují Evropu...

Bohužel, oni skromně sedí v ústraní, a my vůbec netušíme, kdo podstupuje takové riziko a zapůjčuje své „těžce vydělané“ prostředky – naší „stařičké“ Evropě!

Ale dost žertů, ta systémová věc je přece jen trochu složitější. Jde totiž o to, že Evropská komise, ten nevolený orgán, nabude práva půjčovat si peníze – bez dostatečné kontroly svých členů, jak uvádí Madamme Lagarde.

Budete zadluženi – aniž o tom budete vědět. Ve státním rozpočtu jednotlivých členských států nebude o takové půjčce ani zmínka.

Ale naši „institucionální“ investoři, kterými ta půjčka Evropě bude poskytnuta - jsou stejní věřitelé - jako všichni ostatní. Ti nikdy nikomu nesleví – protože by především jim – ubylo na účtě...

Kdysi napsal Friedrich von Hayek knihu - „Road to serfdom - Cesta do otroctví“, vydanou v roce 1944. Varoval před tyranskými společenskými systémy jako cestě do „otroctví“. Měl na mysli komunismus, ale i nacismus a socialismus – obecně von Hayek měl na mušce hlavně systémy státního plánování.

Ta dnešní pomoc – nebo řečeno dnes jinak – tzv. „evropská solidarita“ – je přesně takovou formou „státního“ plánování. A navíc - nyní dostává nikým nevolená Evropská komise do ruky nástroj, který jí – zcela demokratickou cestou – umožňuje zadlužit Evropu – bez jakékoliv kontroly. Ani Evropský parlament, nemluvě o další „trafikách“ - jako je Evropská rada nebo Evropský soudní dvůr, ani Dvůr auditorů apod., nebude Evropskou komisi – kontrolovat.

Tedy - bez „jakékoliv“ kontroly?

Nedělejme si iluze, co se s takovým „systémem“, který si Evropská komise „dala“ darem – během pár let – stane. Vždyť jsme to my – Evropané. A my bychom měli především znát – co jsme zač...

Varování českého premiéra je víc než na místě. Je to „Road to serfdom“ Je to „Cesta do otroctví“.

Miloš Horký