Dovolte mi na úvod vzdát hold všem „porodníkům“, kteří se každodenně starají o rodičky a nastávající maminky za jejich péči o dítě hned po narození, a vůbec za všechnu tu péči, jež je jejich každodenním chlebem.

Dovolte mi jejich práci označit za kus hrdinství, například i proto, že i já, když moje žena rodila naše dvě děti, jsem nebyl tím typem „moderního“ otce a nebyl jsem přítomen na porodním sále – jak bylo tehdy „moderní“.

Prostě jsem si na to „netroufl“. Jak by řekla moje dnes už dospělá dcera - „nedal jsem to...“

Narození mých dětí proběhlo „v pohodě“, tak jako v tisících dalších případech ve všech porodnicích po celém Česku.

Ale nedávno jsem si s „hrůzou“ přečetl článek v on-line magazínu Týden.cz, kde redaktor, jakýsi -jan-, dává slovo paní Petře Sovové. Paní Petra Sovová je ředitelkou neziskovky. Cílem této neziskovky – snad – kdysi bylo ukázat, „jak vypadá porodnictví v zahraničí, jaké jsou trendy, co říká věda apod.“

Abych se hned v úvodu svěřil se svojí základní obavou, nemohl jsem uvěřit tomu, že paní Sovová, tato „aktivistka“, si na stránkách serveru Týdeník.cz pod takovkou autora článku - jan -, tato dáma – vybavená snad znalostí statistických dat – si bez skrupulí dovolí vyslovovat soudy o stavu českého porodnictví, jako například:

„Máme u nás aktualizovaná vědecká doporučení pro normální porod, máme tady „nějakou“(!) legislativu a péči. Naše prodnice jsou však s tím stále v rozporu.“

Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, co je důvodem takového znevažování českého porodnictví, a tedy českého zdravotnictví, ale – s dovolením – nakonec článku se dostaneme i k tomu. Tato paní Sovová se nemůže vykázat jakýmkoliv relevantním vzděláním, kromě snad vzdělání na úrovni zdravotní sestry. Avšak autor článku, jakýsi - jan -, jí dává slovo ke kritice, jež jí však vůbec nepřísluší.

Článek ve mně vzbudil podezření tím, že ve svém autor nedal vůbec žádné slovo lékařům, odborníkům z praxe, kteří každodenně zápolí na porodních sálech, aby se naše děti rodily „v pohodě“.

- jan - tedy pokračuje dále: „Jsou tedy české porodnice ve srovnání se západním trendem zastaralé?“ A paní „aktivistka“ Sovová: „Rozhodně ano!“

Inu, to je ovšem závažná kritika celého rezortu - od člověka, který – pravda - porodil 7 dětí. Na čem může být taková kritika založena?

Až jsem si v článku přečetl vyjádření pí Sovové, že „v porodnicích stále nenastala systémová změna“, začalo mi trochu svítat. Následovalo další „bombastické“ prohlášení pí Sovové, že „Péče u nás jde proti přirozenosti a živočišné povaze porodu.“ Pí Sovová si dokonce neodpustí klasickou „porodnickou“ poznámku: „Divně to tam (v porodnici) smrdí...“

Není divu, že pí Sovová se nezmůže na odbornější úroveň svých vyjádření, inu chybí jí odpovídající zázemí založené na vzdělání. Ale „smrad“ v porodnicích byl moc už i na – jana – a dovolil si pí aktivistku „přibrzdit“ - vždyť „v porodnicích to přece bude „smrdět“ vždycky.“

A tak paní „ředitelka“ ustoupila a sdělila čtenářům - „ale chování (nemocničního personálu) lze změnit...“

Nestor českého porodnictví, Prof. Mudr. Roztočil, CSc., říká - „S koncepcí přirozeného porodu se v porodnicích řídíme již několik let. To není vynález paní Sovové, ale WHO, Unicefu a dalších organizací“ - říká vysoká autorita českého porodnictví, prof.Roztočil.

Jádrem článku je vyjádření, že „v porodnicích stále nenastala systémová změna“. Je zřejmé, že přesně tuto větu potřeboval autor článku - jan – vložit do úst paní Sovové. Je to tedy „změna systému“, o kterou jde. Vzhledem k jejímu nedostatečnému vzdělání, je na místě se domnívat, že pí Sovová vůbec netuší, co by mohla a měla taková „změna systému“ zahrnovat.

Jelikož žiji na Západě již déle než patnáct let, dovolte mi pár poznámek k tomu, co takový požadavek na „změnu systému“ může znamenat.

Když přišel „Samet“, skončila totalita komunistů a Česko nastoupilo cestu ke svobodě. Téměř vše, co patřilo státu, se zprivatizovalo. Namísto společenského vlastnictví nastoupilo vlastnictví soukromé. Říkali jsme si - soukromé vlastnictví je zárukou demokracie, vždyť- stát je přece tím „nejhorším“ hospodářem.

Nastoupili jsme cestu ke svobodě. Zejména v politice, v oblasti lidských práv, a samozřejmě v ekonomice - změny byly nutné. Nicméně já jsem se domníval, že v oblastech, kde jde o vztah státu k lidem, který je často tak citlivý - mám teď na mysli hlavně školství a zdravotnictví - tak aspoň v těchto oblastech budou politikové „zvažovat“, který systém je pro potřeby lidí, žijících v české kotlině, vhodnější.

Samozřejmě, musely se přepsat učebnice, aby nebyly poplatné komunistické ideologii, ale nenapadlo mne, že Česko bude pokutováno ze strany EU za to, že nedostatečně uplatňuje „inkluzi“. Mnoho „staromódních“ lidí se bude domnívat, že inkluze je zločinem na našich dětech. Inu „gendeři“, znáte je...

Zcela nedávno ministr školství vyhlásil novou strategii do roku 2030 a v jejím rámci chce (!) bojovat proti „nerovnosti“ v českém vzdělávacím systému. A přitom sám přiznává, že tzv. „inkluze“ se nevztahuje na privátní školství. Tedy tzv. „elitní“ školy, jak o nich mluví ministr, nejsou inkluzí zasaženy. Takže - jaký boj proti nerovnosti? Dokud tu bude inkluze, naše školství je - z pohledu „genderů“ - ztracené.

A tak to poslední, co zbývá, je zdravotnictví.

Já se domnívám, že naše zdravotnictví funguje. (...uvědomuji si, že v našem mediálním prostoru je takové prohlášení velká opovážlivost...) Že naše zdravotnictví funguje, domnívá se i premiér Babiš. Ten se ohradil proti požadavku socdemáků, kteří podobně jako pí Sovová, požadují „reformu zdravotnictví“.

„Peněz má zdravotnictví tolik, jako ještě nikdy nemělo,“ říká čerstvě „osvobozený“ premiér.

Nicméně to, že pí Sovová, autor článku – jan - a stejně tak soc.dem. požadují „systémovou změnu“, má svoje pozadí.

Zásadním rozdílem, mezi českým zdravotnictvím a zdravotnictvím na Západě je v tom, že naše zdravotnictví a jeho služby jsou pro lidi, míněno – pro každého člověka. Na Západě je zdravotnictví pro ty, kteří na to mají. Ano, na Západě se mohou těšit z rozvinutého kapitalismu. To jsme přece chtěli i my, ne? V tomto smyslu u nás panuje - sice kapitalistický systém (máme přece soukromé vlastnictví), je to však systém, který je pohříchu v mnoha oblastech nedostatečně „rozvinutý“. Jako například – podle aktivistky Sovové a soc.dem - naše zdravotnictví.

Samozřejmě – takové zobecňující prohlášení je vždy ošemetné, a tak dovolte pár příkladů. Zcela zjevným a každodenně se opakujícím příkladem tu v Irsku, jsou tzv. „lékařské pohotovosti“. Už léta je zde neudržitelná situace, jež je hojně publikována i v tisku – naposledy před pár dny. Trvá to už léta... Jde o to, že cca až 700 osob každý den tráví na nemocničních lehátkách, nebo-li „trolleys“, na lékařské pohotovosti dobu delší než 24 hodin (!) - před tím, než je nemocnice oficiálně „přijme“. Umíte si něco takového představit u nás?

Myslíte, že by stačilo jednoduché „organizační“ opatření? Bohužel nikoliv. Je to systémová věc, do které promlouvají především zdravotní pojišťovny. Pacient je přijat do nemocnice – a až od té doby začínají pojišťovny plnit své povinosti – teprve v okamžiku, kdy pan doktor „formálně“ rozhodne o tom, zda pacient je přijat a jakou potřebuje péči, na které oddělení bude pacient umístěn atd. Výsledkem je, že až 700 pacientů v nemocnici pak musí strávit na nemocničním lehátku – na chodbě, či kdekoliv, kde je zrovna místo, podle údajů irského ministra Harrise – dokonce déle než 24 hodin. A starají se o něj příbuzní. Neboť nemocniční sestra – nemá čas.

Jednou jsem náhodou zabloudil do takového „emergency department“ v nemocnici u Sv.Jakuba – (Saint James hospital) tu v Dublinu. V čekárně sedělo kolem 25 lidí, všechna místa v Emergency čekárně byla obsazená – a pohled na ty lidi byl otřesný. Někteří snad spali, ale klidně mohli být i v kómatu, byli „zhroucení“, někteří úpěli – prostě 25 nemocných a trpících lidí. A na digitální ceduli se skvěl nápis – příští příjem – za 16 hodin!

Mluvil jsem zde s jedním ředitelem nemocnice a významným výzkumníkem o službách ve zdravotnictví. A došli jsme k jedné „systémové“ věci. Je třeba porozumět tomu, že tady, pokud se jedná o závažný případ (nikoliv o chřipku), musí být léčebný postup konzultován s „konzultantem“. (Třeba operace kyčelního kloubu). Tito „konzultanti“ vlastně rozhodují o všem, co se týká pacienta, ale hlavně rozhodují o dalším léčebném postupu. Tito „konzultanti“ však nejsou součástí organizačního schématu nemocnice, jsou zcela nezávislí. A všechny nemocnice se na ně musí obracet a musí s nimi konzultovat veškerý další postup. Ovšem – získat termín u takového „konzultanta“ je velmi obtížné, často je to otázka dlouhých měsíců. Říkal jsem tomu člověku – u nás je každý doktor zaměstnancem nemocnice. A nezdá se, že by v tom byl nějaký problém. Doktor, se kterým jsem rozmlouval o těchto „systémových“ věcech, nakonec připustil - „možná, že bychom měli taky u nás vyzkoušet něco podobného...“

Ten rozdíl spočívá v tom, že v Česku je zdravotnictví ovládáno „zdravotníky“, na Západě – úředníky zdravotních pojišťoven. To je v pozadí celé této kampaně - zavést tyto pořádky pod dohledem a diktátem úředníků zdravotních pojišťoven – sem k nám.

To je ta „změna“, kterou požadují ti, kteří pomlouvají úroveň českého zdravotnictví. Naše školství je tedy už pro „gendery“ – díky inkluzi - ztracené. To poslední, co zbývá, je zdravotnictví. Hlavním účelem článku, jež sepsal jistý – jan -, je tedy „změna systému...“

Takže vy, pokud jste dočetli tento článek až do těchto míst, až vám bude někdo něco vykládat o reformě ve zdravotnictví, tak vy už dnes budete vědět – buď naše zdravotnictví bude pro „lidi“ nebo bude pro ty, kteří - „na to mají...“