Profesor s divným hlasem si šel obhlédnout Strakovku, zřejmě proto, aby ji zakoupil do svého, již tak bohatého portfolia. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jde dělat ministra a v majetku má bord*l (nepořádek). Dalším naprostým nepochopitelným úkazem je bezpečnostní odbor Úřadu vlády České republiky, který si pana profesora neproklepne a v předstihu nezjistí, co je již nyní všeobecně známo. Nedivme se proto, že je nakonec po čtyřiceti osmi dnech ze Strakovky hnán se ztrátou celého záhonu kytiček.

Dominik Feri s ohromující hřívou je prý normální kluk, který chce mermomocí dostat holku (každou) do postele, jak tvrdí probudivší se starý Habsburk. Pryč jsou doby, kdy jsme se, coby mladé a krásné, musely o svou čest postarat samy, například když jsme šly v noci s chlapcem do bytu a při sprchování nás přešla chuť, vždy byla možnost zchladit dotyčného více či méně něžným kopem mezi nožky. Feriho děvčata se konečně pochlapila, aniž by se pro změnu obávala nařčení z rasismu, jak se to dnes nosí.

A nakonec kapitola sama pro sebe je jakási měchačka, ze které se vyklubal jakýsi neznámý Měcháček, který si na vlnách Českého rozhlasu užil svých pět minut slávy, aby v závěru své sebeprezentace nenechal na moderátorovi nit suchou. Takovéto nátuře se říkalo za našich mladých let, prostě a jednoduše, zákeřnej podrazák a vypořádání se s ním by mělo být podobné jako s Ferim, jen bez té něžnosti.

Nenašel by se režisér, který by příběhy těchto tří povedených českých hochů dostal na plátno? Sponzorovala bych. Jako odstrašující případ, že takhle prostě NE!