Před rokem 1989 vojáci zasahovali při živelních pohromách, pomáhali v stavebnictví i v zemědělství. Armáda půjčovala stavebníkům a zemědělcům i vojenskou techniku, především nákladní automobily. Stejně tak dnes tolik vysmívaná CO (civilní obrana), která byla po roce 1989 - zcela nelogicky - zrušena.

Jak jsem již v jednom komentáři napsal, vojáci základní vojenské služby udržovali v zimě silnice. Když vichřice poničila chmelnice na Lounsku, nasadili na odstraňování škod nás vojáky. A to nejen vojíny, ale i poddůstojníky, i když podle ZÁKL 1.1. prý poddůstojníci nesměli pracovat. Potom nás převeleli na Žatecko, kde jsme pomáhali při žních. Přišel za námi předseda JZD a prosil nás, abychom dělali ještě i v noci na česačce chmele.

Vojáků si tenkrát vážili, protože jsme dokázali vzít za práci. Nejen dobé jídlo, ale také basy piv a kartony cigaret. Pomáhali jsme i na obilním sile u Brna. A také při výstavbě bytů v Otrokovicích a v Gottwaldově. Tam nás také "zastihl" Den dělostřelců a stavaři nám uspořádali bohatou hostinu. Nebyli jsme žádný pomocný prapor, a ještě jsme si museli plnit své povinnosti při výcviku.

Co dnes naši vojáci dělají? Kde jsou? Dnes když někde pomáhá jeden voják, okamžitě se na něj píší oslavné ódy. Ale napřed to musí schválit vláda, ministerstvo, a zřejmě i parlament a senát. My jsme to tenkrát brali jako samozřejmost, a rozhodně jsme žádnou chválu nečekali. Takže znovu: "Kde jsou naši vojáci"? Zřejmě hrdinně brání naši vlast kdesi v zahraničí při tzv. mírových misích. Před časem unikla do médií informace, že našim vojákům při mírové misi v Afghánistánu ve stovkách případů selhaly útočné pušky.

Výčet toho, co dnes naši hasiči musí dělat, je opravdu obrovský. I dobrovolní hasiči. Děkovat jim, psát o tom? Nikdo nedokáže plně vystihnout a ocenit obětavou práci hasičů pro české lidi. Ale fialoví vládci jsou připraveni - zvýšili si platy, a hasiči zřejmě dostanou všichni odměnu - diplom.