Naši ministři mají ale situaci v republice pevně v rukou, pravidelně diskutují a vyhodnocují. Zřejmě ví také přesně, jak vypadá situace na českých tocích dnes v sedm hodin ráno. Jak říkal kdysi tatíček Klausůch, když byl ještě ministrem financí: „do dvou let budeme žít v blahobytu". Splnil to beze zbytku, protože říkal budeme, a ne budete. A tak se na ten blahobyt můžeme dívat z povzdálí, „radostně" si to užívat a přikusovat suchou skývu chleba zakoupenou za poslední žebračenku. Máme ministra Rakušana. Ještě Maďara, a můžeme se přiklonit k Rakousku-Uhersku, a povolat zpátky Habsburky. Asi by jako první krok znovu otevřeli Špilberk.

Slyšel jsem i názor, že jediné, co může ještě zachránit Českou republiku je, nařídit povinné společné zasedání vlády, parlamentu a senátu, zavřít vrata, a povolat vězeňskou stráž. Také naši slavní ekonomové jsou „připraveni k práci a obraně vlasti". (Pardon, k obraně vlasti je připravená ministryně obrany. Již teď se určitě převléká do maskáčů a v ruce třímá samopal. Nebo ho má položený vedle sebe, bedlivě sleduje nepřítele, a polní lopatkou zrovna hrabe okop pro ležícího střelce.)

Ekonomové ale ví přesně, jak je Česká republika vydrancovaná a jak se stále více propadá do chudoby. Prognostici a statistici mají přesně podchyceno a procentuálně vyjádřeno, o kolik desítek procent se zase zdražilo, a ještě se zdraží, kolik lidí už nemá ani na chleba, jaké jsou ubytovací kapacity v azylových domech, kolik přibylo bezdomovců, kolik firem aktuálně zkrachovalo, jak bude stoupat nezaměstnanost, kolik bylo vydáno žebračenek. A ve sdělovacích prostředcích se dočteme, za kolik desítek miliónů si kdo koupil vilu, kolik miliónů stálo  VIP další nové auto, kdo s kým chodí, kdo se rozvádí, kdo s kým „zahnul", který VIP primitiv kde zase udělal ostudu, Vánoce Vánoce přicházejí, zpívejme (v chudobinci) přátelé...

Miroslav Josef Bezecný