Mezi ně patřil i muzikant Ivo Pešák. Jeho velkým snem bylo založit komorní těleso, ale tím se neuživil. Koho dnes zajímá vážná hudba? Málokdo ví, že měl Ivo, jako údajně jediný v kapele Ivana Mládka, konzervatoř. Ivo mi vyprávěl, jak se tam dostal. Jeho maminka ho kdysi objednala u jednoho profesora na konzervatoři. Když mu Ivo zahrál, byl přijat jako mimořádný talent.

Jeden čas jsem byl jeho "dvorní psavec". Nejprve prováděli incoming, do každé lokality, kterou nabízeli, se jel Ivo osobně podívat. Vyprávěl mi, jak v Americe letěl nad mořem na padáku, taženém člunem. Ale řekli mu, že nesmí spadnout, protože je moře pod ním plné žraloků. ("Jak vidíš, nespadnul jsem," řekl mi tenkrát se smíchem Ivo.) Potom založili vlastní cestovní kancelář. A ještě později měli i malý obchůdek s keramikou a obrazy. Pamatuji si, že tam visel i známý obraz Fr. Ringo Čecha "Spartakiáda". Jednou jsem mu také říkal: "Ty, takový muzikant, se tam potácíš na jevišti jako blbec." A Ivo mi na to řekl: "Ty vole, já mám za to potácení dvakrát tolik, než bych si vydělal jako muzikant."

Málokdo ví, že byl Ivo i vynikající společník, který nezkazil žádnou legraci. A měl rád pivo stejně jako já. Jednou jsme se také dohodli, že vezmeme s sebou své manželky. Odmítly ale jít do hospody, takže jsme museli do vinárny, kde jsme celý večer "cudně" usrkávali víno a vedli "duchaplnou konverzaci". Sám Ivo mi potom řekl, že už to nikdy neuděláme.

Obdivoval jsem ho také proto, jak uměl malovat. Považuji to za dar od boha. Nad mými výkresy už ve škole učitelé šíleli a Picasso se ke mně chodil učit. Letos je to deset let, co Ivo Pešák zemřel.