Byl to právě on, kdo v rozporu se státní politikou, zběsile mávajíc tibetskou vlajkou, se na Hradním náměstí dožadoval průchodu přes policejní kordon a umožnění narušení návštěvy čínského představitele. Nebudu se rozepisovat, koho je tibetská vlajka symbol; již jsem tak dříve učinil. Paradoxem je, že taky vzbouřenců, aniž bych jakkoli schvaloval to doněcké válčení, zvláště s podporou Ruska. Takže, pane Kalousku, buď jedno, nebo druhé; dohromady je to schizofrenní paskvil.

Na stejné lodi jsou kritici z KDU-ČSL, konkrétně pan Bartošek. Paktování se se Sudeťáky, dokonce z pozic členů vlády, bylo rovněž mimo mísu, neb tento spolek měl stále v době jejich bratření (dnes nevím) ve stanovách požadavek na navrácení majetku všem soukmenovcům, po válce odsunutým. A rovněž bylo do nebes volající přijetí Dalajlámy bývalým ministrem Hermanem na úřední půdě. Že to bylo v rozporu s vládní politikou, mu bylo jasné, a zapírání se nezvedáním telefonu před předsedou vlády před oznámeným aktem bylo přímo školácké. Takže, páni lidovci, je dobré měřit stejným metrem.

Že se tento řev prioritně netýká naší zahraniční politiky, je naprosto jasné. Je to souboj na domácí scéně a každé zviditelnění je nutno, zvláště před volbami, využít. Dělat to však takto diletantsky je nehodno politických analfabetů; natož těch, kdož to mají jako řemeslo.